Jak se stáří někdy tváří

Autor článku: Hana Šimková Co čas přinese?

Včera byla neděle, jak to, že je dneska pátek? Kam ty dny mizí? Zdá se mi to, nebo čas rychleji utíká? Jen se trochu zamyslím a den je pryč. Ráda bych čas zpomalila, protože nechci tak rychle stárnout. Každou chvíli mám narozeniny. I když mi nikdo většinou nic nepřeje a moje narozeniny všichni ignorují, tak já to vím. Mám to totiž napsané v kalendáři.

Musím mít všechno napsané v kalendáři, protože moje paměť chátrá. Že bych si nepamatovala čas? Nebo si čas nepamatuje mne? Když ale mám někam přijít, tak přijdu vždycky na čas. To je moje přednost. Nesnáším, když někdo chodí pozdě. Moc ale nikam nechodím, a tak je to stejně jedno.
Ke mně také nikdo nechodí, a tak nevadí, že nepřichází včas. No, čas utíká, jak může. Víte, že už budou zase Vánoce? Možná že mi ale utečou, protože mi utíkají už několik let. To je ale dobře, protože nemusím nic chystat a kupovat dárky.

Jenom sychravá zima se trochu víc vleče. Pořád je tma, a tak nevím, jestli je ráno nebo večer. No, když se mi chce spát, tak jdu, a když chci jíst, tak si něco koupím a uvařím. Někdy zapomenu, že něco vařím a upozorní mě až puch ze spáleniny. No, zatím to dopadá dobře a já jsem ještě neuhořela. Člověk má stejně jíst jenom, když má hlad. Někdy na hlad zapomenu a jdu spát.

Ráno jsem překvapená, že jsem se probudila a koukám, ona je teprve půlnoc. Co mám dělat? Spát už se mi nechce a najednou se čas zastaví a ráno né a né přijít. A když konečně přijde, jsem ráda, že je to tak.
Nevím, co s tím udělám a jsem docela zmatená. No, ještě že vím, kde bydlím a jak se jmenuju. A co čas přinese? No uvidíme…

Autor: Hana Šimková