Neopatrnost

Autor článku: Radek Brašnář Jak su staré, tak su blbé. Stokrát vím, že se nesmí nic objednávat po telefonu, protože je jedno, jak ten člověk získal mé tel.č. a nikdo nemůže tušit, kdo opravdu volá a představuje se smyšlenou institucí.

Vím to, ale přesto jakmile uslyším nějakou “ výhodnou “ nabídku, opatrnost je ta tam a nechám se nachytat. Druhým spouštěčem je, že nikdo na mé číslo nevolá, přátelé asi mají jiné přátele, známí se někam propadli, příbuzní nemají čas a synové, případně dcery jsou zaneprázdněni. Proto když kdosi přece jen zavolá, člověk si konečně může s někým popovídat, někdo, kdo dokonce má zájem a navíc přichází s výhodnou nabídkou – nemusíte za nic platit, jen za poštovné a blbost je na světě. Hle – krmivo pro pejska a jen za poštovné, to musím zkusit.

Že neznám, kdo mi to nabízí, to je jedno, popovídal jsem si a ještě získal zadarmo granule. A nemusím se bát, dříve, než mi pošlou další, pošlou SMS zprávu a když nechci, stačí odpovědět NE a zásilka nepřijde. To zní dobře, není to obvyklá nástraha. Granule jsem obdržel, poštovné zaplatil a již za tři týdny mi nabízeli tři kila nových. Pes je ale nežere, co s tím. Odpověděl jsem NE a zásilku nedostal. Ale pes je fakt nežere, to budu číhat na SMS zprávy o budoucích zásilkách?!?

Napsal jsem ředitelce agentury, vylíčil jsem jí stav věci a…dodávky mi písemně zaručili zrušit. To mně zase řiť cvakala trojku drát! Uf, to jsem si oddechl a snad to bude pravda. Nikdy, nikdy nikdy nikdy se už nenechám nachytat. Nezvednu neznámé číslo a nebudu s neznámými lidmi konverzovat. Ale…, pak budu svůj telefon jen nabíjet, protože stejně nikdo nezavolá. Důchodci to taky nemají jednoduché, buď ráda, že ti zavolají. Co na tom, že vždy, když něco potřebují, ale jsi v kontaktu.

Závěr. Nestačí jen varovat před hajzlíky. Je nutné mluvit, komunikovat, psát si, psát někomu, třeba o blbostech, jako je tato. Jen abychom nezůstali sami. To se pak sami chytáme do léček, ani je nikdo nemusí nastražovat. Že nejsem sám? Nejsem, ale vlastně často jsem. Když druhý spí, kouká na hloupé programy v televizi, baví se se svými dětmi nebo vyhledává na netu samé halenky, boty, bundy, dovolené, chaty, pobyty, které je pak nutno obezřetně odmítat, sem tam kupovat, ale nenaštvat se, když velikost, barva, střih, materiál či fazóna neodpovídá a tovar je potřeba poslat zpět a čekat dlouhé dny na vrácení vložených peněz. To není komunikace, ale otrava. Ne, sám nejsem.

Autor: Radek Brašnář