Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Někdo mě musel před svatbou zdrogovat…

… jinak bych si ji přece nevzal! Zabiju ji. Kolik dostanu za neúmyslné zabití? Šest let. Za tři roky budu venku a začnu znovu. A tentokrát si dám secsakra pozor, koho si vezmu! Secsakra pozor!
ONA (stojí u kuchyňské linky):
Jestli řekne, udělej mi kafe, hodím po něm tu paličku na maso. Já, kráva, rozmrazuju od rána maso, a když ho začnu naklepávat, řekne milostpán, fuj, zase řízky. Drž už konečně hubu a nacpi se tou hromadou cukroví, co jsem ti přinesla z balkonu, a o kterém od Vánoc říkáš, že se nedá jíst, ale cpeš se jím furt, jen se cpi, cpi, ucpou se ti žíly a klepne tě to a já budu šťastná vdova a budu si secsakra pečlivě vybírat, komu řeknu podruhé ano! Secsakra pečlivě si budu vybírat, koho si vezmu!
„Uděláš mi kafe?“
„Jo.“
„Bez mlíka. Dvě lžičky cukru.“
„Jo.“
ON (sedí v křesle pod lampou, čte si noviny):
Člověk jí řekne o kafe a vona se tváří jak kyselá prdel. To si myslí, že je to nějaký štěstí, trávit s ní svátky? Ještě musím vydržet zítra a pak už jdu konečně do práce! Panebože, děkuju ti! Sakra… co to je? Tady se mi udělala nějaká bulka! (bere si zrcátko)
ONA (podívá se na něj od naklepávání řízků):
Bere si zrcátko! To se mu zase něco někde udělalo! To je chcípák! Kéž by ti něco opravdu bylo, abys musel ležet a ležet a ležet! To by byl doma klid! Jáááá už chci do práce!!!
„Pojď si sáhnout! To je divný. Před chvíli jsem tam nic neměl.“ Ona mu otráveně sahá na hlavu. „Tam ne! Tady! Na tváři! Vedle ucha!“"
„Nic. Nic tam nenahmatám! Nic tam nemáš!“
ONA (vrací se k řízkům):
A to je furt něco! Nebo jak od rána odstrojoval stromek! Já to vždycky naházím do krabice a nazdar za rok! A on si s tím hrál celé dopoledne! Srovnal to tak, že se mi ta krabice samozřejmě do skříňky nevejde! Až se nebude dívat, sešlápnu to! To bych se na to podívala, aby se to tam nevešlo i letos!
„Co to mám na tom pinďourovi?“
„Na kterým?“
„Na mým!“
ONA (ani se na něho nepodívá):
To víš, že jo, jestli si myslíš, že se půjdu podívat, co tam máš, tak to jsi tedy uhodl!
ON:
To je kráva. Nemá absolutně o člověka zájem! Absolutně. Jen to žrádlo! Furt jen dělá to žrádlo! A že tady člověk umírá, to je jí fuk!
„Je to nějaká bulka!“
„Tak si dojdi na venerologii.“
„Proč na venerologii? Přece jsem ti říkal, že tu bulku mám na tváři! Vedle ucha!“
„Aha. Já myslela, že ji máš na pinďouru…“
ON výhružně vstal z křesla a šel pomalu k ní. ONA pevně sevřela v ruce paličku na maso. ON to zaregistroval a rychle sáhl po noži…
… Nenene, moji milí! Tohle pokračování se odehrává pouze ve vaší fantazii! Ve skutečnosti se tihle dva po sobě podívali a rozesmáli se. ON si ji nebral zdrogovaný, a ONA nečeká, až bude šťastná vdova. Vzali se před lety z lásky a mají se pořád rádi. A že se takhle v duchu kočkovali? To přece nic není! To se u nich jenom projevila ponorková nemoc, která hrozí teď, po svátcích, v mnoha domácnostech. Ano, ponorková nemoc! A pozor! Zítra je kritický den!
Ale mezi námi, moji milí, kdo z nás by nepřečkal JEDEN kritický den? V pondělí nám konečně zase začne klid a pohoda v práci!
Kdo z nás by nepřečkal JEDEN kritický den, když všichni víme, že se od pondělí budeme se svými drahými polovičkami vídat jenom večer, a to tak, že celoročně?

Autorka: Irena Fuchsová