Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Čím více jsem se blížil k oddělení chirurgie, tím více mi bušilo srdce a tolik jsem se těšil na setkání s tou, co jsem se do ní zamiloval na první pohled.

Tolik jsem se těšil na to setkání, až ji opět uvidím a zároveň jsem se bál abych něco nepokazil,toužil jsem ji mít opět v náručí dotýkat se její hedvábné blonďatá hřívičky a šeptat ji ty nejkrásnější slovíčka lásky, která si pro ni stále opakuji, od té doby co jsem ji poznal a které pro ni stále nosím u srdce.Pootevřenými dveřmi jako poprvé, jsem vešel na oddělení chirurgie a opět se mi vybavilo, jak jsem ji spatřil na chodbě u servírovacího stolečku a rozhlížel jsem se zda ji uvidím či nepozaslechnu její rozpustilý a něžný smích.

A až když jsem vešel do návštěvního předpokoje zahlédl jsem v přítmí zšeřelé místnosti její nádhernou siluetu u okna jak se zamyšleně se dívala ven do nemocničního parčíku.Potichoučku abych ji nevyrušil jsem k ní přistoupil, položil jsem ji své paže okolo jejího útlého pasu a políbil ji na levý lalůček růžového ouška.Malinko leknutím ucouvla, otočila se ale když poznala že jsem to já,objala mne okolo šíje a zašeptala.Zrovínka jsem na tebe miláčku myslela.Přivinul jsem ji k sobě políbil a zabořil jsem tvář do té její blonďaté hřívičky vonící po heřmánku.Heřmánková vůně její blonďaté hřívičky mě úplně omamovala a já se více a více ponořoval do její vůně,něžných dotyků a šeptal ji ty nejněžnější slovíčka lásky,prožívaje ty nekrásnější chvíle prvního zamilování a prvního milostného vztahu.Miláčku musíme být rozumní,něžňoučce se mi vyvinula z náručí a políbila mne na tvář.Pojď tatínek tě očekává,vzala mne za ruku a vedla mě zšeřelou chodbou k pracovně jejího otce.

Došli jsme až k primářově pracovně a po jejím zaklepání na jeho dveře co se ozvalo z pracovny primářovo vstupte dále,mě přitiskla svůj malý růžový nosánek ke tváři a rozloučila se mnou heboučkým a vonícím polibkem.Poté otevřela dveře pracovny svého otce a strčila mne dovnitř,neboť já jsem se stále nemohl vzpamatovat, s chvíle nádherného něžného a krásného prožitku lásky, který jsme prožívali a který přišel tak znenadání a oba nás uchvátil.
Tak jen dál mladý muži,uvítal mě slovy primář chirurgického oddělení a vyšel mi vstříc,od psacího stolu, když jsem na jeho vyzvání vstoupil, do jeho pracovny.Posaďte se ukázal mi na křesílko u stolku,hned jsem u vás abychom ještě něco prjednali co bude pro vaši profesi přínosem a vzal se svého stolu desky s dokumenty a posadil se naproti mně.
Tak jak se vám líbí na zámečku?Zeptal se a přitom věděl že nemůžu odpovědět nic jiného než vyjádření plného uspokojení, za to jakého se mi dostalo přijetí.Říká se že co se vám zdá první noc,to se vyplní,nahodil primář téma, aby mě zbavil nervosity prvního dne nástupu do špitálu. A zdálo se vám něco kolego? Zeptal se. Možná, že se vám to tady splní podle staré pověry.Spal jsem jak dudek, jak s říká pane primář,lhal jsem mu a ani jsem se nezačervenal.Přece mu nemohu přiznat,že jsem měl plnou hlavu jeho dcery a usínal jsem z myšlenkou na ni.Tak se do toho dáme kolego a otevřel desky s dokumenty,které si přinesl s sebou.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet