Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Dobré jitro přeji pozdravila při vstupu do primářovy pracovny a projela mne zvídavým pohledem od hlavy k patě.

Dobré jitro také vám Maruško pozdravil ji primář a já se připojil.Jen pojďte dále Maruško, vyzval sestru primář, když zůstala stát nerozhodně mezi dveřmi.Mám pro vás to překvapení,konečně byla vyslyšena naše žádost o personální výpomoc a zda vám představuji tohoto mladého muže který posílí naše strádající stavy chirurgie.Maruško toto je náš nový zřízenec,medik a ošetřovatel ze zámečku a náš šéf nás oba navzájem představil jmény.

Tak já vás mým jménem vítám do týmu sester na chirurgii přistoupila ke mně vrchní sestra podávajíc mi přátelsky ruku na uvítání se slovy mně tu říkají všichni Maruška, tak doufám že mi nebudete říkat Mottlová.S povděkem jsem přijal její nabízenou ruku.Já jsem Jan, představil jsem se jménem ujišťuji vás Maruško že mi bude velice milé oslovovat vás jménem,zvláště když mi připomíná ústřední postavu z mé oblíbené pohádky mého dětství od Boženy Němcové.

Vy jste pěkný lichotník Honzíku zapýřila se usmívající se Maruška a teď když pan primář dovolí odvedu si vás na ošetřovnu k zabydlení u nás.Jen běžte Maruško propustil nás náš šéf a já vás zatím omluvím u vizity a vyšel s námi na chodbu, kde ho už očekával doprovod personálu k ranní visitě.Tak tady budete ode dneška bydlet předávala mi Maruška šatní skříňku a já si zatím odskočím ještě na visitu a vy si zatím vyberte pracovní ošacení tady podle toho seznamu a Maruška mi předala seznam se soupisem šatstva které jsem si měl vybrat ze skládku za ošetřovnou, který mi otevřela a odběhla stihnout průvod lékařského koncilia který se pohyboval mezi pokoji pacientů.Posadil jsem se na židli ke stolu vedle regálů s nemocničním šatstvem nemohouc se vzpamatovat z dnešního ranního mumraje.

Začal jsem se přehrabovat v regálech s ošacením, abych si vybral něco na sebe,když se za dveřmi ošetřovny ozval dupot a funění jako by se za nimi, brouzdalo stádo bizonů.Pootevřel jsem dveře, abych se dozvěděl kdo nebo co to tam vydává za ty strašné zvuky na chodbě.Chtěl sem jen nahlédnout a hned za sebou zavřít pootevřené dveře, aniž by si mne to všimlo ale už bylo pozdě.Po chodbě před ošetřovnou pochodovalo monstrum připomínajíc Golema ze staropražských pověstí o židovském rabínu Lévim který takové monstrum stvořil. Ale když to uvidělo můj zvědavý nos mezi dveřmi do ošetřovny,natáhlo to ke mně potetovanou medvědí tlapu a upřelo to na mě nebesky modré oči.Já jsem Herbert zadunělo to z mohutného hrudníku jako hřmění blížící se bouře.A neboj se mě,.Usmálo se na mne když to vidělo jak v obavách, před jeho nabízenou pravicí couvám.Já nejsem tak jak vypadám a opatrně mi stiskl ruku, kterou jsem opatrně podal v obavě aby mi ji nerozdrtil.

Ty jseš ten novej ošetřovatel,že?Jo,zeptal se a hned si odpověděl.Přikývl jsem,stále neschopen slova s toho kolosu který stál přede mnou.Já tu makám jako zřízenec,ale občas mne potřebují také v blázinci, když někoho nezvládají, sdělil mi přátelsky své pracovní zaměření, zamžoural těmi modrými očima a uhodil se pěstí do hrudníku až to v něm zadunělo.Během rozhovoru s tím obrovským chlapem, jsem si začal vybírat ošacení z regálu a ukládal jsem si jej do své skříňky, kterou mi přidělila Maruška,což Herbert komentoval slovy.Já jsem jedinej ze špitálu kterej má svého krejčího a ševce, neboť v žádném skladu se ještě na mne nenašla moje velikost.Zatím co jsem se převlékal do erárního prádla,zápasíc jednotlivými částmi oděvu stále hledajíc svoji velikost,ozval se za mnou tlumený smích.
Otočím se a za mnu stála ve dveřích Maruška se zářícíma očima a pusou rozesmátou od ucha k uchu,pobaveně sledující mé nepodařené pokusy o módní přehlídku.Začal jsem perlit, aby byla nějaká legrace a poletoval jsem po šatně ve velkých plandajících kalhotách s koštětem v rukou napodobujíc Chárlího Chaplina a ve velkém v průvanu vlajícím plášti připomínajícího Čínského draka.Korunu této maškarádě dali o tři čísla větší boty, které s ohnutými špičkami, jak středověké škorně, což vyvolávalo v Marušce a Herbertovi veselý smích který který nepřirozeně zesílil a když jsem se otočil ke dveřím kde stáli oba dva,zatrnulo mi.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet