Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Okolo otevřených dveřích sesterny, odkud se ozýval smích Marušky a Herberta zrovna procházela ranní vizita která skončila s obchůzkou pacientů na pokojích a když slyšely ze sesterny smích nakoukli dovnitř a když jsem se při mé taškařici obrátil, stáli všichni účastníci visity ve dveřích a smáli se a odměnili mé vystoupení potleskem i s mým budoucím šéfem primařem.

Velice se mi ulevilo, když si mou taškařici pobrali mí budoucí kolegové, jako mladickou bujarost a nevyvolal jsem s tím žádné pohoršení.Ukončil jsem rychle mé skotačení a převlékl se do patřičného služebního oblečení, které mi Maruška ještě pomohla dohledat do mé velikosti.Maruško hlásím se do služby,nameldoval jsem se po vojensku v pozoru a srazil paty před vrchní sestrou.

Teda vy jste Jendo taky pěknej kousek utírala si Maruška uslzené oči od smíchu.Vidím že se tady s vámi nebudeme nudit a obrátila se k sedícímu Herbertovi u stolu.Herbertku v noci jsme tu měli jednu cestu na věčnost, tak tady říkáme exitu,vysvětlovala mi Maruška a bude potřeba ho převézt,však víš.Tak to abych vzal našeho nového kolegu na exkurzi k havranům, zvedal se Herbert ze židle musí si zvykat, viď kamaráde a kývl na mne jdeme na to Jéňo.To je pravda Jendo, dnes půjdete poznat nejchytřejšího doktora ze špitálu.Internista ví ale neumí.Chirurg umí ale neví a Patolog ten ví i umí dokončil za Marušku Herbert a my jdeme Jéňo do komory pro zákazníka.Kodrcali jsme se s exitem na nemocničním vozíku pro převoz nebožtíků, přes špitální parčík k Patologii a přijížděli jsme ke skupince dívek v maturitním věku kráčejících po dlážděném chodníku proti nám.

Podívej kuřátka, zasmál se Herbert trošku je vystrašíme a přebral si ode mne vozík s nebožtíkem a zamířil s ním přímo doprostřed hloučku dívek, které se začali rozestupovat a uvolňovat cestu,když viděli jak k nim míříme s vozíkem na kterém ležela nehybná postava přikrytá prostěradlem, aby nám udělali místo pro průjezd vozíku mezi nimi.Toho využil Herbert a rozkmital vozík po kočičích hlavách tak, že začal poskakovat,jak na pérách, což mělo za následek že se nebožtík na vozíku pod prostěradlem začal pohyboval jako by se svíjel a když jsme přijeli přímo mezi houf dívek a jejich pohledy utkvěli na hýbající se postavě pod prostěradlem Herbert Trhnul vozíkem dopředu a hned s ním škubnul zpět tak že se postava pod prostěradlem vztyčila, jako by se chtěla posadit a k tomu se Herbert šeredně zašklebil a vydal skučivý sten, že až stydla krev v těle, což děvčata vylekalo tak že se s vyjeknutím rozprchla v domnění že vidí zombí.

Tak to je mé oblíbené číslo když vidím takové berušky,při transportu nebožtíka, šklebil se Herbert a předal mi otěže traude verku s nebožtíkem a ukázal mi na mostík přes potok, tady odboč jedeme přes řeku Styx tak nazývali ve špitále potok, přes který se jezdilo na patologii tak jako v řecké mytologii, nazývali řeku přes kterou se převáželo do říše mrtvých.Tak a jsme doma spokojeně brouknul Herbert poté co jsme se dokodrcali ke dveřím Patologie a zabušil na ně pěstí až zasténali v pantech.Otevři Charóne zaburácel a ještě jednou zabušil na dveře div že se nerozpadly.Po chvilce se ozvalo šourání bot a zlostné mrmlání.No no, jo jen se neposerte a koho to sem zase čerti nesou

Ozvalo se chrastění klíčů a konečně se dveře s vrzáním pootevřely a škvírou mezi nimi se objevily krhavé oči které na nás hleděli skrz upatlané brýle silné jak dno od sklenice od sodovky místo nosu obrovský zoban a na vyzáblém krku se plandal obrovský ohryzek nad kterým se klimbala žabí hlava, s malou rozježenou čupřinou na temeni.Toto mozkové centrum bylo umístěné na kostnatém tělese obdařeném pohrabáči místo rukou a nohou a dokonale to znázorňovalo hororového pracovníka pohybujícího se okolo pohřebnictví, pod názvem funebrácký havran.Hele Herbert zaskuhralo to a otevřelo to dveře dokořán abychom mohli projet dovnitř k chladicím boxům.

Koho pak nám sem vedeš zaskuhralo to když si mne to všimlo a projelo očima jako by mě to chtělo brát míru na rakev.Jednoho studeného a jednoho novice aby se otrkal ukázal na mne Herbert palcem.Buď vítán příteli a dobře si to tu prohlídni ať vidíš co tě taky jednou čeká obdařil mě hned na uvítanou morbidním vtipem a podával mi havran ruku,kterou jsem rozpačitě stiskl při pohledu na jeho pracoviště.Já jsem Jarouš ale ti tady mi říkají Charón co s tím nadělám,už jsem si na to zvykl.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet