Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Představil jsem se mu a podivil jsem se jak má pevný stisk ruky, jako by mě sevřeli dlaň kleště až později jsem pochopil odkud má tak silnou ruku když jsem ho viděl při práci s jeho nástroji.

Přistrčili jsme nebožtíka k chladicímu boxu který otevřel Jarda, vytáhl z něho láhev s čirou tekutinou a naučeným pohybem šoupnul nebožtíka dovnitř a zavřel za ním dveře.Potom si umyl ruce v umyvadle s desinfekčním roztokem vzal ze skřínky visící na zdi tři skleničky a z láhve kterou vytáhl z chladícího boxu nám všem nalil do sklenek.Tak jakou máš kamaráde? Herbert vzal láhev přičuchnul k hrdlu a malinko si ulíznul.Dobrá zafuněl ta píše,Ještě si trochu přihnul z láhve.Ani slepecko hůl nebudeme potřebovat zhodnotil kořalku a popojedem.Na zdraví všech mích zákazníků pokynul Jára skleničku k chladicím boxům a na našeho nového kolegu Jéňu přiťukli jsme si jako si slivovicí, při čem jsem dostal záchvat kašle, jako bych polkl kyselinu.Co co co to je nemohl jsem vydechnout,jako by mi hořely vnitřnosti, na to si zvykneš Jendo, bouchnul mě havran do zad, abych popadl dech a když jsem přestal kuckat vrazil mi kus chleba do úst.Musíš to zajíst, to je Bulharská kořalka rakije,pálím si ji sám,naučil mě ji dědeček poučoval mě a opět naléval do štamprdlat.Mě už ne, zaprotestoval jsem a přikryl skleničku dlaní.Ještě jsem si nezvykl bude to chvilku trvat vykroutil jsem se z další rundy trhače jater.Ale hlasitý hovor a nebo cinkání skleniček a zvuk a vůně nalévaného alkoholu, zapříčinilo jaké si odezvy z rohu márnice tak říkali zřízenci místnosti s chladicími boxy a kde stála rakev, odkad se tyto zvuky ozývali.Ježíš marjá ozývalo se zpod víka rakve kterým byla zakryta a které se počalo odsunovat. Krucifix já si na tu tvrdou postel nezvyknu,objevila se zpod odsunovaného víka rozcuchaná zrzavá kštice.Á Robertek se nám probudil komentoval zmrtví vstání Herbert a já pořád kde jseš.Vítal vylézajícího zřízence z rakve jeho kolega Jára.No večer jsem to trochu natáhl v hospodě u Kroupů, domů už mi nic nejelo, tak jsem se vrátil sem a dal jsem si tady šlofíka,vysvětloval své zmrtví stání jeho kolega a zívajíc se šoural ke skleničce, kterou jsem odmítl aby mě nahradil.Tumáš vyčisti si zuby Roberte podával mu jeho kolega mou skleničku kterou doplnil až po okraj.Díkec kamaráde pronesl Robert a zaklokotal v hrdle kořalkou,nežli ji polknul.To jsem potřeboval.Zachránil jsi mi dnes život kamaráde.

Tak povídejte chlapci,jak jste si užili u Chárona, vítala nás ve dveřích se smíchem Maruška a po očku zkoumala, jak to na mne zapůsobilo v říši mrtvých,když jsme se dokodrcali s traude verkem nazpátek na oddělení a zaparkovali ho opět do komory, kam se ukládali exity před převozem na patologii.A co havránci? Vyzvídala.Jako by jsi to nevěděla,Maruško stále krouží,stále krouží, okolo pitevního stolu odpověděl Herbert.Já vím že krouží, ale kolem láhve slivovice Herberte,jako bych vás neznala mávla rukou Maruška na znamení že je již smířena s tím, co se odehrává na patologii a že je jí to jedno.Já doufám že tam zase něco nepekli a že jste u nich něco nejedli,zvedla varovně obočí a zahrozila Herbertovi ukazováčkem.To bych vás nepustila ani přes práh.A obrátila se na mne.Ty neznabohové vždycky něco někde upytlačí, nebo seberou,pak tam pečou nebo vaří pořádají Lukulské hody div že ta vůně neprobudí klienty co mají v těch chlaďácích.Posledně to byla vraní polévka, pak zase ježek a kdoví co a to jsi přišel od nich posledně s mastnou hubou.Kárala Herberta Maruška.

A já doufám že mi tady nezkazíte Honzíka a že mi tady nebude taky lítat s mastnou hubou, jako ty posledně s kostí v ruce,kdo ví od jakého zvířete. A,obdařila nás oba pohledem, oceňujícím její úsilí, uvést mě patřičně do mého nového pracoviště, kterým se mě Maruška snažila uchránit od působením hříšného vlivu Herbertovy hříšné povahy, na mou osobnost.Když už Maruška uznala že Herbertovi řádně proprala perka, nebo li promluvila mu do duše,strčila nás oba do dveří svého kumbálu v kterém úřadovala.Tak a sednout hošové, dáme si čajíček, mám z malinového listí je výborný, sama jsem je nasbírala a postavila konvičku s vodou, na lihový vařič který zapálila.Voní co pochvalovala si Maruška svoji směs čajíčku,když jej zalila vařící vodou a kumbálem se počala šířit silná lahodná vůně malin.Potom vytáhla z tašky na věšáku krabici, z která usypala vrchovatě do skleněné misky na stole voňavé perníčky.
Mňam mlasknul Herbert a ponořil mohutnou medvědí tlapu do misky a naplnil si ji perníčky.Jedeš ty hamoune, pleskla Maruška Herberta jemně přes ruku aby taky zbylo pro druhé a přistrčila misku z dosahu jeho tlap, mezi nás dva.Taky by mohli být rumový, Maruško čuchal Herbert k perníčkům,když se pod okny kumbálu ozval ostrý hvizd za který by se nemusel stydět ani Nikolaj Šuhaj loupežník a koňské zařehtání.Copak jsme v cirkuse?Otvírala Maruška okno abychom se podívali, co se to tam venku děje.To koukáš dochtóre co jsme ti vopatřili,zubil se pod okny

Autor: Jiří Vodička; foto: internet