Jak se stáří někdy tváří

Autor článku: Hana Šimková Proč se smířit se stářím, a ještě se u toho usmívat.

Tak si tak čtu všechny ty poetické články starších lidí, jak navštěvují místa svého mládí, sedí u splavu a rozněžňují se nad dávno uniklým mládím, láskami, prvními prožitky, a rádi by se do těchto pro ně krásných chvil vrátili. Jenže proč? První láska byla sice krásná, ale dlouho bolela, počasí bylo jistě krásnější, ale není to pravda, slunce svítilo jinak… Ne, vracení se do vzpomínek nám otvírá cestu do pekel. Ono to totiž bolí, protože se to nevrátí. A stejně si to po letech moc přikrášlujeme.
Je jasné, že strom našeho mládí povyrostl, vyrytý monogram se změnil a zkřivil se, tam, kde kvetly růže, je plevel…

Ne, o tom stáří není. Se stářím se máme smířit, a ne chtít nedostupné. Je pravda, že mi vadí, že stav mého těla trochu brání dělat věci, které bych chtěla, ale i při tomto omezení mám radost ze života. Mám radost, že láska, která mě bolela, přebolela a změnila se v pohodové soužití bez větších emocí. A vůbec na tom není nic špatného. Možná je to daleko krásnější. Víme s dědouškem už velice dobře, co chceme a snažíme si vzájemně vyhovět. Radujeme se, že ještě můžeme být spolu a užíváme si klidu. Je to výsada stáří. Nic už nemusíme. Je také fajn, že stáří vám dovoluje říkat, co si myslíte, protože se přestáváme bát říkat pravdu. Nemyslím takovou tu pravdu zlou a ubližující, ale pravdu uvolňující. Nelíbí se mi něco? Řeknu to.

Nic se sice možná nezmění, ale člověku se ulevuje. Hlavně je důležité vyhýbat se závisti a pomluvám. Je jasné, že mládí je krásnější než stáří, ale vždyť je to koloběh. Dělali jsme všechno, co dělají oni. Dívky provokují, kluci se vytahují. Trvá to jen
krátce, tak ať si to užijí. Naopak díváte se na to jejich snažení shovívavě a s úsměvem. Dovoluji svému stařečkovi, aby se jeho staré oko pokochalo na koupališti, protože i mé oko se rádo na mládí podívá.

Těším se na každé nové jaro, protože mé staré kosti se ohřejí a moje dušička se z toho nového probuzení raduje. Doporučuji všem starým lidem, aby se ve stáří usmívali, aby z nich byli nezatrpklí, milí stařečkové.

Autor: Hana Šimková