Jak se stáří někdy tváří

Autor článku: Hana Šimková Jak ochutnat dobrý boršč.

Někdo se na seznamce seznámí a má štěstí, někdo získá lásku tělesnou, o kterou mu jde, a já, jako vždycky něco méně romantického, jsem ochutnala dobrý boršč. No, taky fajn.
Protože, jak jsem již někde předeslala, visím na seznamce a neumím to odstranit, tak se mi opět ozval docela zajímavý člověk. Psal vtipně, jenom mě zarazilo, když se zmínil, že má nový foťák a rád by si mě vyfotografoval. Prý mám na vyvěšené fotografii krásný úsměv. Musela jsem mu poctivě říci, že ten úsměv a ta fotografie, jsou daleko mladší než já, a není tedy asi důvod mě fotit, a ještě v pokročilém věku. (Fotografii na seznamce neměním, protože nevím proč).
Vyfotit si mě chtěl i přes mé protesty, a tak jsem to vzdala. (Alespoň se něco bude dít). Setkala jsem se s ním a vzala s sebou i svého pejska. Odvezl mě kousek k lesu, položil do trávy, nebojte se, mé staré tělo si fotit nechtěl, stačila jsem mu oblečená i s pejskem. Myslím, že pejsek byl docela pěkný model. Pak jsme se posadili do zahradní restaurace a opravdu krásně si popovídali. Nebyl žádný skrblík a mohla jsem si objednat, co jsem chtěla.
Nevím jak, ale přišla řeč na to, že umí uvařit dobrý boršč a kdybych chtěla, přijede mi ho uvařit domů. A víte, že jsem chtěla? No řekněte, kdo vám nabídne, že pro vás uvaří? Pozvala jsem si ho tedy domů, protože jsem se nebála. Nic k ukradení nemám a že by mě chtěl znásilnit, snad nehrozí. Pro každý případ jsem si ho ale také vyfotila a pamatovala si číslo jeho auta. No, bylo by mi to asi k ničemu, až by mě našli uškrcenou. Kdo však neriskuje, nezíská ani boršč.
Přijel hned druhý den, přivezl si všechno potřebné k vaření a začal se v mé malé kuchyňce docela ohánět. Než se to všechno uvařilo, nabídla jsem mu kávu, a to mě docela zaskočil, protože prohlásil, že kávu nechce, že chce mne. Řekla jsem, že já na

jídelníčku nejsem a že se mu asi pálí boršč. Byla jsem však už ale ve střehu.
Boršč byl opravdu dobrý a docela jsem se olizovala. Pak jsem ho vyzvala, aby se mnou a s pejskem šel na procházku. Neprotestoval a šel. Říkal si asi, že den ještě nekončí a jeho chvíle přijde. Poseděli jsme opět v zahradní restauraci a hezky si povídali. Byl to člověk opravdu inteligentní a ani zjev nebyl nijak odpuzující. Najednou mu zazvonil telefon, a protože to měl nahlas, slyšela jsem, jak se nějaká Veronika dožaduje setkání. Rychle ji odbyl, že jí ještě zavolá. Řekla jsem tedy, aby se nezdržoval, ať má ještě dobré světlo, až bude Veroniku fotografovat. Začal sice něco blekotat, ale nebylo to důstojné. Hezky jsem se s ním rozloučila a poděkovala za boršč.
Mám doma boršč na tři dny a je opravdu dobrý. Nechcete někdo ochutnat?

PS: Jo, fotky mi ještě poslal, ale nic moc. Prostě jsem to já, ale ten úsměv je opravdu starší. Jo a navrhuji, že vedle té rubriky, kde se kdo a jak ve starším věku seznámil, by se měla ještě zavést rubrika, jak se kdo neseznámil.

Autor: Hana Šimková