Mrcha

Autor článku: Radek Brašnář Na rozdíl od jiných pracovišť, ve kterých pracovníci slaví své narozeniny a snaží se kolektivně se radovat co možná nejdále od svého pracoviště, mají učitelé prazvláštní zvyk slavit ve své škole.

Jistě to má svou ekonomickou příčinu. Velký kolektiv nemusí platit pronájem z prostor a při dobrých vztazích může školní kuchyně přispět přípravou pochoutek ze zdrojů oslavence. Ve škole se vždy najde vhodný prostor k uskutečnění podobné zábavy. V naší škole k tomu od druhého roku trvání školy sloužila školní kuchyňka. Byla to větší místnost, kde v její přední části stály tři kuchyňské linky se sporáky, troubami, hrnci, talíři a ostatními potřebami a v zadní části téže místnosti byl prostor se stoly a s židlemi pro nácvik správného stolování, dokud tento předmět byl součástí učebních osnov.

Kuchyňka měla okna do dvora a byla umístěná na konci zadního traktu, stranou všetečných pohledů obyvatel sídliště. V prvním roce totiž první oslava probíhala ve školní jídelně, která byla bohatě prosklená a odkud se otevřenými okny linul do nočních hodin sídliště opilecký zpěv zdaleka ne slušných písní kolegů a kolegyň, kteří se vzájemně poznávali. Reakce obyvatelů sídliště na sebe nenechala dlouho čekat a tehdejší ředitel měl dlouho co vysvětlovat o kvalitách učitelského sboru. Od druhého školního roku se takové oslavy odehrávaly ve školní kuchyňce, ve které sice nebylo tolik místa, ale hluk zábavy už obyvatele sídliště neobtěžoval.

V takovéto konstelaci jsem slavil své padesáté narozeniny. V té době jsem byl jako muž v našem učitelském sboru osamocen a mé kolegyně brebentily mezi sebou o obvyklých problémech svých žáků a později i manželů. Těšil jsem se na bujarou zábavu, kolektivní zpívání a zatím učitelky kafraly mezi sebou. Nebavilo mě to a přemýšlel jsem, jak se odtud potichu vytratit.

Na oslavu přišla také nová učitelka angličtiny. Neznala se dosud s žádnou členkou sboru a seděla proto stranou od všeobecného ruchu. Byla drobnější menší postavy s výrazně dlouhými splývajícími černými vlasy. Žákyně našich devátých ročníků byly většinou vyšší, než ona a často i mnohem krásnější. Dali jsme se spolu do řeči, protože vlastně nebylo možné s nikým jiným promluvit. Dozvěděl jsem se, že každý den dojíždí do školy ze vzdálenějšího menšího města, má dvě malé děti a manžela, který v tom městě učí na LŠU hru na klavír. Své děti si komplikovaně v poledne předávali. Dopoledne se o ně staral jejich otec a maminka je měla po svém návratu z naší školy a její manžel odpoledne učil hře na klavír. Později jsem se doslechl, že v rámci svých hodin angličtiny se zapojila do činnosti školy a doprovázela své žáky při zpěvu anglických písní hrou na klavír, protože byla taky dobrá klavíristka.

Vždy po třídních schůzkách nebo po besídkách, kdy nespěchala na vlak domů, jsme si povídali. Překvapovovalo mě, jak často se mé zájmy, ale i třeba chutě shodovaly s jejími. Dával jsem si dobrý pozor, abych na sebe dopředu nic neprozrazoval, přesto mne tato souvislost mátla. Napadlo mě, že bych mohl k ní předstírat svůj zájem a současně bych s napětím sledoval, kam až mi dovolí dojít. To byla má prapůvodní a také značně nešťastná a chybná představa.

Při jednom povídání mi líčila, že se s manželem odděleně účastnili výcviku jakési sekty, která vedla své členy k hlubšímu sebepoznání. Svěřil jsem se jí, že mne tato problematika zajímá a že bych možná mohl usilovat o radikálnější zeštíhlení. V této souvislosti mi nabídla pomoc ve vyzkoušené formě očistných klystýrů, s nimiž mě seznámila. Přestože jsem postupoval podle doporučení, výsledek nebyl dobrý. Během času, protože jsem odjakživa rád psával dopisy, jsem jí asi dva nebo tři doručil a v nich jsem dál předstíral svůj zájem o ni a kromě toho jsem v nich vylíčil několik veřejných tajemství chodu naší školy. Právě zde jsem se dopustil své kardinální chyby, protože jsem jí důvěřoval a nikdy by mě nenapadlo, jak zrůdně s nimi naloží.

V té době mě pozvala na víkendovou návštěvu do jejich městečka. Přijal jsem její nabídku a žasnul jsem, jak se u nich v rodině praktikuje vegetariánský přístup k přípravě pokrmů, jak volně vychovávají své děti, které jsou velmi poslušné a jaké mají plány do budoucna. Večer, když dali své děti spát, jsme si pouštěli desky různých žánrů, povídali jsme si dlouho do noci, až se její manžel omluvil a odešel spát. V rozhovoru jsme s kolegyní pokračovali sami a už tenkrát jsem si uvědomil, že možná něco není v pořádku. Až při přípravě mého spaní se hovor stočil na intimnější téma a zakrátko jsem s úděsem zjistil, že budeme-li takto pokračovat, stane se něco, na co bych na této návštěvě ani nepomyslel. Uvědomil jsem si, že má hra je u konce, ale současně jsem měl stále sílící dojem, že možná i ona hraje svou hru se mnou, hru, kdy na základě chvilkového prožitku bych se lehce stal jejím zneužitelným rukojmím. Další hrátky se hrubě příčily mým morálním zásadám a určitě by se daly nazvat násilným porušením jejich současného i mého manželského života, kdyby k nim došlo! Od té chvíle jsem byl ve střehu, ale stejně mi to už nebylo nic platné. Má neblahá předtucha se ve škole zhmotnila ve zjištění, že se mými dopisy chlubila ve svém kabinetě kolegyním, které přirozeně o mém záměru nic nevěděly, ale okamžitě si utvořily závěr svůj vlastní, což jsem se dozvěděl až potom. Mezitím se obsah dopisů dostal až k řediteli, který si mě pozval na schůzku do ředitelny. Ač byl ředitel o pár roků mladší, než já, nikoliv soukromě mě ostře vynadal. Měl jsem štěstí, že jsem s ním měl uzavřenou pracovní smlouvu na neurčito, takže mne nemohl ihned vyhodit z práce. Musel by použít nejdříve takzvaný vytýkací dopis. Stejně jsem si musel dávat dobrý pozor, abych neporušil žádné ustanovení školního řádu, aby neměl jakýkoliv důvod k průchodu svého hněvu.

Naprosto mi nepřišlo na mysl, jak taková kráva se může ve svém kabinetu chlubit svým úspěchem u kolegy a co tím vlastně sleduje. Osobní prestiž? Chloubu nad ostatními kolegyněmi? Svou jedinečnost?
Ať tak, či onak, po roce naši školu opustila a šla za větším výdělkem učit na kterési gymnázium. Víc jsem o ní neslyšel. Přesto bych niky netušil, jak taková vychytralá mrcha dokáže způsobit problémy a ztížit a hlavně znechutit mé poslední roky mé učitelské práce ve škole, kde jsem bezchybně učil dvacetpět let.

Autor: Radek Brašnář