Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Nemá hypotéku? Okamžitě mu dejte výpověď!

Kdyby vám v uplynulých několika měsících vyprávěla nezávisle na sobě, desítka mladých lidí z různých oborů o tom, jak na jejich pracovištích vládne neprofesionální mafie, a oni mlčí, protože mají hypotéku…
… tak by vás určitě také napadlo něco podobného, co napadlo mě.
Fakt je, že tenhle nápad ve mně zrál delší dobu, a já věděla, že zraje, ale zároveň jsem věděla, když ve mně něco zraje, že to nesmím uspěchat a musím počkat, až přijde pravý čas na sklizeň. A ten přišel v sobotu 4. 1. 2014, když jsem si přečetla rozhovor s onkologem Josefem Kouteckým v MF DNES.
Úžasná osobnost. Noblesa. Moudrost. Zkušenosti. Nadhled. Porozumění. Vtip.
Toto hodnocení berte, prosím, pouze jako můj pocit z odpovědí profesora Kouteckého, protože před ním cítím takový respekt a úctu, že bych se ho neodvážila jakkoli hodnotit. A mimochodem, rozhovor byl vedený Martinou Riebauerovou, zástupkyní šéfredaktorky MF DNES, bravurně!
Ale s jedním názorem pana profesora Kouteckého nesouhlasím.
Cituji:
Otázka M. R.:
„Ale dřív byste zase nemohl říct, že prezident je narcis.“
Odpověď prof. J. K.:
„To je pravda. Člověk se skutečně zbavil strachu. Když si mě kdysi zavolali do Bartolomějské a tam mě dva, jeden zlý a jeden hodný, nutili, abych podepsal, a já řekl, že ne, tak jsem měl strach. O práci, o děti. Je báječné, že tenhle strach dnes není, že strach můžou mít jen lumpové, protože ti se dokážou likvidovat i navzájem.“
Konec citace.
Kdepak, pane profesore. Strach nám zůstal. I dnes mají lidé strach a čím dál větší. Hlavně o práci. A o práci mají tím větší strach, čím větší mají hypotéku. Mají strach o rodinu. O bydlení. Čím větší hypotéka, tím větší strach. A strach se přátelí se zbabělostí.
A tak si dovedu představit rozhovor dvou spřátelených „mafiánů“ ve firmě či podniku, a je jedno, jestli je to soukromá firma či státní podnik. Dovedu si představit jejich rozhovor o tom, koho vyhodit a koho nechat.
„Tady mám seznam zaměstnanců, Bořku. Ti, co mají u jména modré H, mají hypotéky. Ti, co mají u jména červené H, mají sec sakra vysoké hypotéky. A ti, co tam nemají nic, hypotéku nemají.“
„Novák, Svoboda, Novotný, Pokorný… samá hypotéka… cože? Luďku, Pospíšil nemá hypotéku!? Ten musí okamžitě pryč… “
„A Bárta je také bez hypotéky, Bořku!“
„I Bárta musí pryč. Luďku, Pospíšila a Bártu tady nechci do měsíce mít!“
„Ale… Bárta i Pospíšil jsou profíci. Proti tomu se ostatní postaví, Bořku.“
„A kdo se proti tomu postaví? Ti, co mají hypotéky? Hahahaha! Nebo chceš snad, Luďku, čekat na to, až se Bárta s Pospíšilem, dva hajzlové bez hypotéky, postaví proti nám?!“
„Ne, na to čekat nechci, Bořku.“
„Tak vidíš. Tak konej, Luďku. Nakonec… i ty máš červené H. Nebo ne?“
P. S.
Nejvíc ve mně zatrnulo, když mi nedávno jeden mladý člověk z firmy, kde se vyhazují schopní lidé, a nikdo proti tomu neřekne jediné slovo, řekl závistivě, během debaty o jednom mém blogu, vy se máte. Vy si to můžete dovolit. Já mám hypotéku.

Autorka: Irena Fuchsová