Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Ten údajný Nikolaj šuhaj loupežník který dovedl vyloudit zvuk jak píšťala na lokomotivě.Hvízdálek se natřásal na kozlíku naleštěné bryčky a popráskával bičíkem kolem jejích uší.Kde jste to schrastili?

Naklonil jsem se z okna,abych lépe viděl na tu nádheru s neleštěným mosazným kováním a navoskovanou koženou stříškou.To zíráš viď kamaráde,pyšnil se, to jsme ti vyštrachali v kůlně. Abys věděl jak si tě považujeme a aby jsi jako doktor representoval naši společnost na zámečku.Sám Močka nám k tomu požehnal.Jak se jmenuješ hochu? naklonila se z okna Maruška.Vincek mi říkají,paní ale kamarádi mi říkají Hvízdavý Dan.To chápu Vincku po tom co jsi nám předvedl ocenila jeho hvízdot Maruška. Tak si ten nádhernej Landauer Vincku zaparkuj a přijď na svačinu a nalila mu do dalšího šálku voňavý čaj a dosypala do misky perníčky.To si dám líbit pustil se Vincek do perníčků.Takové pekla babička a prodávala je na poutích liboval si usrkávajíc čaj. Jen si vezmi a neostýchej se hochu a podala mu krabici s perníčky ty si vezmi s sebou pro kamarády, když dojedl a my jsme šli obdivovat ten nádherný povoz, kterým se přijel pochlubit.Víte můj dědeček byl starej fiakrista a já jsem po něm možná něco podědil a když jsem prolézal stáje kolem zámečku, objevil jsem tuhle nádheru.Lásky plně pohladil naleštěný chomout na kobylce.Můžu ji pohladit?A dát ji jablko? Zeptala se Maruška a napřáhla ke kobylce ruku s jablkem, ještě jsem koníka takhle zblízka neviděla.To musíte jablíčko rozpůlit, paní aVincek vzal jablko Marušce z napřažené ruky,rozpůlil jej a rozdělil na čtvrtky,jednu čtvrtku si položil na otevřenou dlaň kterou nastavil kobylce pod tlamu která si ji opatrně sebrala pysky s dlaně a s chutí schroupala.A teď vy Vincek podal Marušce zbývající dílky jablka která je podávala kobylce tak jak jí to Vincek ukázal a přitom ji hladila po šíji a mezi očima..

Na druhý den ráno hned jak jsem se probudil,běžel jsem k oknu,přesvědčit se jestli tam ta moje nádhera, kam jsme jí zaparkovali večer, když jsme přijeli ze špitálu stojí,a že se mi to nezdálo.Stálo to tam a začínalo se to nádherně lesknout. Ve vycházejícím slunci se lesklo nádherné mosazné kování, mosazné lucerničky a krásně vypracované kožené zdobení a dřevěná řezba, se vyjímali na teď už mé bryčce, jako umělecké dílo nad kterým se až zastavoval dech.Hmm hmm jejda, jejda, špulil znalecky a v obdivu rty Valda který se špacíroval po ránu okolo bryčky a pokyvoval spokojeně hlavou.Z bočních vrat ke stáji, se ozvalo prásknutí biče a na nádvoří se z otevřených vrat k stání, cvalem vyřítila naše kobylka pyšně pohazujíc hřívou.Teď už to nebyla ušmoulaná a zanedbaná hemelka ale nádherná hnědka s kterou šili všichni čerti a kterou z ní vykoulili ti malí kouzelníci s kterými obývám tento zámeček.Z otevřených vrátek za ní vyšel fiakrista Vincek, třímající v ruce nádherný perletí a stříbrem vykládaný bič, znovu prásknul bičem a kobylka jako by si byla vědomá své proměny, pyšně cválala okolo nádvoří vystavujíc na obdiv nádheru, kterou ji obdařila příroda a která byla pečlivě ukrytá pod vrstvou prachu a špíny které ji chránily před konfiskací,koně chtivých zájemců.Oblékl jsem se a sběhl na nádvoří a po cestě jsem si sáhnul do kuchyně pro skrojek tvrdého chleba pro kobylku ale na stole ležel svazek mrkví, tak jsem jednu strčil do kapsy .Tu máš podával mi Vincek ten nádherný bič,když jsem k němu seběhl dolů na nádvoří. Budeš ho potřebovat.Je po mém dědovi, dobře ho opatruj, je památeční.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet