Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Dědeček ho dostal od pana hraběte za věrné služby jako nejlepšímu štolbovi, když byl postřelen na honu do nohy a dědeček mu podvázal nohu svým bičem aby zabránil tepennému krvácení, když jel kolem dobývat pařezy, na zimní otop.

A k tomu mu ještě daroval pan hrabě naši rodinnou usedlost,.kterou měl náš dědeček od něho v pachtu.Na kobylku ho nebudeš potřebovat, jde sama na opratě slyší jen prásknutí.Podívej a Vincek jemně prásknul bičem a kobylka se zastavila u nás a natáhla krk k nám proto že Vincek vytáhl s kapsy kousek cukru a podával jí ho na dlani.Zašátral jsem v kapse po mrkvy a nabídl jsem jí kobylce zatím co jsem ji pohladil a poplácával po krku.Zatím co si kobylka pochutnávala na mém pamlsku navlékli jsme ji vypulírovaný postroj,sklopili schůdky u bryčky a usadili se na kozlíku.A teď se dívej kamaráde, ať se naučíš jak se kočíruje, vzal si mne do parády Vincek uchopil opratě a mlasknul na kobylku a ta jako by čekala na tuto pobídku pustila se s námi do cvalu po lesní cestě ze zámečku a mne čekala dvoudenní škola na štolbu.

Bylo pondělí ráno a já jsem v parčíku za nemocnicí vypřahal kobylku,po tom co do mě celou sobotu a neděli hustil Vincek kočírování,jak říkal udělám s tebe hraběcího štolbu.Mladý pane přispěchal za mnou děda z vrátnice shání se po vás primář z chirurgie je tam velkej fofr.A nevíte co se děje?Zeptal jsem se abych se ujistil, že se děda zbytečně neplaší. No já vím jen že ve městě na nádraží byla nějaká nehoda, začal zmatek, něco odjelo pomáhat na tu nehodu a primář potřebuje píchnout při operacích.A jejda uvázal jsem kobylku a vyběhnul zadním vchodem k operačnímu sálu.Jak se cítíte zeptal se mě primář ledva jsme se pozdravili,výborně pane primář odpověděl jsem.Jste schopen mě asistovat? Zeptal se, na nádraží byla rozsáhlá nehoda a všechen personál je tím vytížen a vozí nám to sem a já potřebuji asistenci i přípravu postižených z nádražní nehody, prostě dnes musíme všichni dělat vše, tady Herbert vám ukáže co a jak a na sále si vás převezmu já.Tak jdeme na to kolego otevřel Herbert dveře do předoperační šatny a strčil mne dovnitř. Jdeme na to kolego a tím vlastně začala má praxe.Po cestě na operační sál jsem potkal Verunku, v asistenčním úboru,celou od krve. To je šrumec vid? Stačila pozdravit, když na chodbě obvazovala krvácející zranění na noze ženy, kterou právě přivezli z nehody.Tak jdeme na to kolego uvítal mne primář před operačním sálem, dnes máte premiéru a otevřel přede mnou dveře operačního sálu, kam jsem oba kráčeli a před kterým byli připraveni zranění lidé, z železniční nehody, které tam vozili zřízenci Ani se vám kolego netřesou ruce zažertoval si primář když jsme ošetřovali třetího zraněného na poprvé je to skvělé, když už jste se dostal do takové akce, bez zvláštní přípravy. Máte dobré nervy a to je skvělé pro vaši budoucnost.Dáme kafíčko kolego potřebujeme to všichni jako sůl ukončil primář s posledním ošetření z nehody na nádraží a my jsme se šli převléci a osprchovat neboť jsme byli všichni zpocení, jak říkal můj dědeček zpocenej jak dveře od chlíva. do předoperační šatny a posadit se do jeho pracovny.Tys to dostal dnes, hned z první ruky, dal se Herbert do smíchu v převlíkárně, když se mi při svlékání operačního úboru začaly třást ruce že jsem si nemohl rozvázat ani tkaničky u pláště.

Stal se zázrak Močka i jeho madam si byli důkladně prohlédnout bryčku, která se jim velice zalíbila a s uspokojením vyzkoušeli kožené sedáky, na které se posadili a nechali se povozit okolo zámečku a s výrazem blahosklonnosti nám dali najevo, že jsou ochotni tolerovat tuto mou výsadu vzhledem k mému fungování na zámečku a zvlášť když jsem odvezl Močkovou do špitálu na vyšetření s těmi jejími hemeroidy.Dnes opět je nabytý den, dva dny po tom maratónu nádražního neštěstí.Hned po ránu,si mě můj šéf zavolal a oznámil mi, že bych si mohl zkusit asistenci při operaci slepého střeva a kýly a že mě omluví u Marušky která pro mě měla připraven pracovní rozvrh.Ani jsem se nestačil setkat s Verunkou a už jsem opět stál u operačního stolu, vedle mého šéfa, proto že Němci odsouvali své lékaře, tam kde jich měli nedostatek v polních ošetřovnách a tak mě bylo tím to dána šance se zdokonalovat bez předpisového omezení.Někdo se narodí se zlatou lžičkou v ústech a vy jste se narodil se skalpelem v ruce udělil mi kompliment primář když jsem se mu snažil být při těch dnešních zákrocích užitečný.a hned po ukončení operací jsem se vydal hledat Verunku, abych se jí pochlubil, jak mě její taťka ocenil a podělil se sní o mé prvotní kroky na chirurgickém sále.Proběhl jsem celé oddělení chirurgie ale nikde jsem ji nenalézal, až mě napadlo jít do parčíku k fontánce.Stála tam pod našim stromem lásky a poznání,tak jsme tomu stromu začali říkatČekala na mne a když mě spatřila,vyšla mi vstříc.Objala mne a přitulila se ke mně se slůvky,tolik jsem si přála a modlila se, aby ti to u tatínka vyšlo.Pohladil jsem ji po její heboučké hřívičce,kterou jsem tak miloval a zašeptal ji do ouška.Vše v pořádku mám to dnes na výbornou.Na výbornou to máš ty a můj taťka zašeptla Verunka a já se budu muset o vás oba dělit.Milujete oba svojí práci a svoje poslání a já budu zase chodit s prosíkem abych vás občas někoho z vás viděla miláčku.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet