Krása i smutek starořeckých her. Médeia

Milé babičky a dědečkové. Tak tu máme docela parné léto, ale nemáme moře, aby ochladilo vzduch. Egejské moře šplouchalo na pevniny řeckých ostrovů a  nebylo daleko od krásného města Athén. Řekové milovali divadlo a mezi nimi bylo několik nadaných básníků a autorů, kteří psali hry a lidé se a ně těšili a sedali si v půlkruhovém hledišti s datlemi, ovocem a dalšími pochoutkami a vydrželi tam třeba týden. Starořečtí tragičtí básníci ve svých hrách pronikali hluboce do lidského nitra s cílem řešit hluboké mravní problémy. K tomuto uměleckému cíli náležely mýtické osudy mykénských Atreovců a thébských Labdakovců. Musím říci, že jsem si dlouhodobým studiem antických dějin a literatury na ledacos zvykla, ale není snadné si připustit, že Sofokles, Aischylos a Euripides nastavili zrcadlo společnosti ve starověku a tak trochu i našemu věku. Vždyť lidé se nemění v podstatě, ale mění se kolem nich doba a postupem času řeší své problémy podle mravů a zákonů. Autorka: Irena Novotná.

Eurípidés. Medea.

Ději předchází příběh, který v Prologu vypráví chůva Médeina, jak byl Pelias Médeiným naváděním od svých dcer usmrcen. Iáson musel s Medeou uprchnout z Iolku, a utekli do Korintu. Po nějaké době Iáson opustil Medeu a zasnoubil se s dcerou korintského krále Kreonta. Chůva líčí zoufalství své paní a tuší, že přichází jen další neštěstí. Výkřiky bolesti, která vycházejí z vnitřku domu jen svědčí, že chůva správně tuší tragický konec.

Na rozdíl od jiných her je Prolog umělecky sepsán a souvisí úzce s celým následujícím dramatem. Po té, co se chůva odmlčela, vstoupí do děje pěstoun s dvěma dětmi, které jsou děti Medei a Iásona a zazní zpráva, že Médeia z rozkazu samotného vladaře, má odpustit Korint. Polekaný pěstoun odvede děti a k chůviným nářkům se připojuje sbor (veřejnost)korintských žen jako výraz soustrasti nad Médeiným osudem.

Tato část nás seznamuje s hlavní postavou, s její vášnivou a prudkou myslí a s okolnostmi Iásonova chování, díky němuž se dostala do pasti a z niž není možné vyváznout bez rázného a zvláštního skutku.

Medea se uklidnila a klidným hlasem vypráví sboru o svém neštěstí a žádá, aby o jejích záměrech nikdo nic neprozradil. Její rozhořčenost však propukne znovu, když Kreón ji přijde oznámit, ať opustí Korint a to ihned.  Medea si vyprosí ještě jeden den pobytu na Korintu, aby se mohla náležitě připravit na cestu. Jakmile se Kreón vzdálil, Médeia prozradí sboru, že toho jednoho dne chce využít k pomstě, jen neprozradila způsob a prostředky, jimiž chce zhojit svůj nesmírný žal. Od svého úmyslu se nedá nikým a ničím odvrátit, pokud nebude moci užít si to a je dokonce odhodlána mečem zavraždit své nepřátele.

Sbor žaluje, že není více u mužů úcty k právu a posvátným přísahám a náhle vstupuje Iáson, aby se sám ospravedlnil a snižuje a zmenšuje dobrodiní, které se mu od Medei dostalo (byla prý jen nástrojem bohyně lásky) zveličuje výhody, kterých Médeia dosáhla, a líčí svůj nynější skutek tak, jakoby měl prospěch a blaho dětí na mysli. Iáson Medei nabízí podporu i poklady a ona vyvrací jeho důvody a omítá i jeho pomoc. Její vášnivá zloba je vydrážděná ještě více nestoudností Iasóna dospívá do nejvyššího stupně.

Sbor líčí zhoubnou moc náruživé lásky a velebí mírnou lásku, současně lituje Medeu vyhnanou z vlasti.

Král Ageus se vrací z delfské věštírny, kde se tázal, jak by nabyl dětí, neboť byl dosud bezdětný a slibuje Medei ochranu, pokud uteče k němu do Athén. Médeia se cítila bezpečná a prozrazuje sboru svůj úmysl. Iasónovi chce dát naoko za pravdu a smířit se s ním, a pak jeho nové manželce poslat dary, které ji usmrtí a stejně každý, kdo by se jí dotkl. Potom zavraždí své děti, aby Iáson za svou nevěru byl zbaven nejen naděje, že bude mít potomstvo, které s ní ještě má, a tak aby byla pomsta úplná.

Chór předpovídá, že Attika vražednici nepřijme a též pochybuje, že Medea bude mít odvahu k tak hroznému činu.

Ale její plán začíná vycházet. Iáson se dal oklamat tím snadněji, čím mistrněji se Médeia přetvařuje a tím více zlé svědomí mu přeje, aby Médeia po dobrém odešla Sám Iáson doprovází své děti s osudnými dary ke králově dceři a sbor ji oplakává a nejen ji, také děti a Medeu samotnou.

Poté přichází pedagog s dětmi a vypráví, že nová choť Iásonova dary přijala a že děti mohou zůstat v Korintu a teď nastává Medei nejtěžší chvíle: má zavraždit své děti a dlouho váhá, protože v ní bojuje mateřská láska a divokou pomstychtivostí v jejím srdci. Až se podaří tento divoký stav ukrotit, přichází posel s děsivou zprávou o bídné smrti Glauky (Iasónovy nové manželky) a jejího otce Kréonta a jakmile Medea tu zprávu uslyšela, vtrhla do domu, aby dílo pomsty dokonala a volá bohy, aby překazili ten strašný čin a chor hrozí Medei kletbou. Z domu zaznívají výkřiky vražděných dětí. Nikdo nemá odvahu vtrhnout do domu a zachránit děti , Když se Iáson dozví, co se stalo, chce vtrhnout do domu, aby ztrestal Medeu A najednou se nad hlavami všech objeví Médeia, která jede na voze, který vzduchem táhnou draci, dar Heliův, a odváží mrtvá těla obou dětí, Posmívá se Iásonovi a kochá se jeho bolem, až zapomíná na ten svůj, ze smrti jejích dětí, Mrtvé děti mu vydat nechce, protože je chce pochovat v háji bohyně Héry a potom ke konci se Iáson a Medea prudkými slovy hádají, až konečně Médeia zmizí a doprovází ji Iásonova kletba, Sbor ukončí drama myšlenkou „Člověk míní a bůh mění“ [1]