Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Tak jsem se rozešel se starou… pardon… se stranou.

Napadlo mě, že se stranami, do kterých jsme vstoupili či z nich vystoupili, nebo které volíme či nevolíme, je to jako s muži či s ženami, se kterými žijeme nebo se s nimi rozcházíme.
Budu psát sice o „staré“, a tedy o muži, ale totéž platí o ženě a jejím „starém“.

Někdo má svoji „starou“ celý život. Může sice pokukovat po jiných, srovnávat, představovat si, jaké by to bylo s jinou – nicméně je věrný té své, možná právě proto, že zná dobře její chyby, které občas sice přesahují meze jeho trpělivosti, ale při troše shovívavosti, trpělivosti a také lásky, samozřejmě, se dá vydržet ledacos.
Každá „stará“ má něco, říká si tento věrný muž. A když už jsem si ji vzal, tak s ní vydržím, ať se děje, co se děje.

Poměrně blízko k těmto celoživotně věrným, jsou tzv. občasňáči, kteří sice také žijí se svojí „starou“ úplně stejně jako ti celoživotně věrní, nicméně s malou výjimkou. Občasňáči své „staré“ občas tajně zahnou s jinou „starou“. A protože je to občas, stojí to za to, a občasňák si dává secsakra pozor, aby na to nikdo nikdy nepřišel, a on si své „občas“ mohl zase někdy, s plnou parádou, zopakovat!

Jiný své „staré“ střídá jako ponožky. Stačí maličkost, která mu nejde pod nos a už peláší k jiné „staré“ a doufá, že tentokrát to bude ono! Tentokrát to vyjde. Ale kdepak. Za chvíli peláší zase pryč. Někdy se stane, že se dokonce vrátí k některé předcházející „staré“, v bláhové naději, že jim to tentokrát vyjde. Ale nevyjde a pelášení k další „staré“ se opět opakuje. A pokud se neopakuje, protože dotyčnému už přijde blbé, aby „starou“, ke které se vrátil podruhé, opustil potřetí, zůstane u ní, a přežívá s ní se zaťatými zuby…
Potom jsou tací, kteří radši žádnou oficiální „starou“ nemají. Peleší se s kdekým, mají „staré“ svých kamarádů, přátel či sousedů, a pokud se jim jejich pelešení podaří utajit, mohou s těmito utajenými „starými“ svých kamarádů, přátel či sousedů, prožít příjemný život, obohacený různými dary od „starých“ svých kamarádů, přátel či sousedů.

Samozřejmě, že jsou případy, kdy muž opustí svou „starou“ a všichni se diví, proč to udělal, když přece spolu byli tak šťastní! Sledují jeho další život a zjistí, že už žádnou „starou“ nehledá, zůstává sám. Nebo si po čase nějakou „starou“ najde, ale všichni vidí, že na svoji první „starou“ stejně nezapomněl a po očku sleduje, jak žije.

Potom jsou takoví, kteří opustí svou „starou“ a najdou si „mladou“. Nikdo ji nezná, nikdo neví, odkud se vzala, ale najednou je tady, on se s ní vodí, každému ji představuje, chlubí se s ní, a proč ne, když je mladá, krásná, chytrá? Tahle výměna „staré“ za „mladou“, většinou nedopadne dobře. A to je slabé slovo. Podobná výměna většinou dopadne katastroficky…

P. S.
Skončím optimisticky. Někdy jsou prostě osudem připravené šťastné okolnosti a vztah se podaří. Jako se podařil nám, v Kolíně.
Začátkem roku 2010 založilo několik přátel sdružení, Změna pro Kolín. Postupně mezi sebe zvali své kamarády a tak jsem se k nim dostala i já.
Na podzim 2010 vyhrála Změna pro Kolín volby, vytvořila koalici a získala „svého“ starostu.
A protože jsme spolu „byli rádi“, kandidovali jsme v komunálních volbách, na podzim 2014, podruhé, a i tentokrát jsme zvítězili! S neuvěřitelnými 64%!

Autorka: Irena Fuchsová