Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Chlapče honem volal na mě děda z vrátnice,když jsem se vracel z patologie je tady zase šrumec ukazoval fajfkou na projíždějící auta Wehrmachtu branou do špitálu.

Někam nad lesem při tom náletu na fabriku prý sestřelili germoši Anglický éro a ti letci prej stačili vyskočit z toho éra padákama a když je dohledávali strhla se tam prý střílečka, jednoho paragána prý dostali a ti druzí se prý prostříleli a zmizeli a teď sem vozí ty postřelené Němčoury.Došel jsem ke vchodu do budovy kde skládali z auta postřelené vojáky Wermachtu a chopil jsem se s jedním Německým saniťákem nosítek se zraněným abychom ho složili na chodbu před operační sál,kam jsme je ukládali před jejich ošetřením.Jako posledního vyložili muže ve stejném overalu jako ti co jsme zanechali na patologii a když jsem se k němu sehnul, abych zjistil jeho zranění, kopnul do něho Německý saniťák se slovy.

Partyzanen kaput a naznačil rukama střelbu ze samopalu, který mu vysel přes rameno.Přesto jsem se sklonil nad nehybným tělem a nahmatal mu velice slabý puls.Jo kaput, odpověděl jsem a ukázal jsem na mrtvého a zavolal na Herberta pojď naložíme ho a odvezeš ho do márnice a ukázal jsem Němcovi na mrtvého letce.Kaput exit a funus snažil jsem se mu naznačit že Herbert mrtvého odveze do márnice.Pochopil a mávl rukou,aby ho Herbert odvezl, ale před tím mu stáhl s ruky hodinky a kožené letecké boty.Herbete je živej šeptl jsem mu,když jsem mu otvíral dveře, aby ho mohl odvést na patologii.Přikývl že rozumí a rychlím krokem tlačil vozík s údajně mrtvím k márnici.

Bral jsem zrovna za kliku u přípravny na operační sál, když se otevřely dveře a v nich stál primář. Honem Jendo potřebuji vás máme spoustu práce jak vidíte potřebuji asistenci.Naházel jsem na sebe operační hábit a proběhl do operačního sálu, kde na mne čekala sálová sestra a očima mi ukázala směrem k oknu,kde seděli dva příslušníci SS a tvrdě nás pozorovali v přípravách, na ošetření zraněných Německých vojáků.Sakra přece tu nebudou sedět a koukat nám pod ruce zamručel jsem a sestra pochopila.

Otevřela skříňovou lékárnu a vytáhla z ní láhev čistého lihu, který jsme používali pro desinfekci a sterilizaci a nalila ho do skleněné nádobky na nástroje a položila na okno vedla těch dvou kteří hlídali, aby jsme nějak neodflinkli ošetření jejich soukmenovců.Stáli jsme připraveni s primářem u operačního stolu když nám Herbert přivezl prvního zraněného s vnitřním zraněním břicha a když uviděli ti dva strážní andělé vyhřezlé vnitřnosti zraněného, oba sáhli po sklenici se špiritusem a poté co ji obrátili do sebe, popadli celou láhev odšourali se do skládku vedle sálu a my jsme mohli konečně plnit Hypokratovu přísahu a ošetřovat i ti co nám ubližují.

Během prvního zákroku na břišním zranění německého vojáka, jsem polohlasem sdělil mému šéfovi o zraněném letci kterého odvezl Herbert na patologii,sakra zaklel což jsem od něho nikdy neslyšel a po ukončení prvního zákroku prohlédl v rychlosti zranění druhých vojáků wehrmachtu a rozhodl.Kolego jsou to samé lehké zranění, čistý průstřel nějaké střepiny na to stačíte sami se sálovou sestřičkou.

Nahlédl do skládku.Těm dvoum scházet nebudu, už mají v sobě půl láhve lihu a já jdu pomoci tomu letci na patologii a odešel bočním vchodem ze sálu kudy se odváželi exity.

To zmákneš povzbudil mě Herbert když mi naservíroval na operační stůl prvního vojáka s prostřelenou nohou a já jsem zůstal na chvíli bezradně stát, zatím co sestra mu rozřezávala nohavici abych mohl ošetřit zranění.Jde vám to pěkně,ani se vám netřesou ruce na poprvé sám při zákroku, pozorovala mě a pochválila sestra, jak si počínám během ošetřování poraněných vojáků.Primář z vás bude mít radost, usmívala se na mě sestra a podávala mi šití na tržné rány od střepin granátu.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet