Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Skříň, ve které zaručeně zhubnete!

Zní to sice neuvěřitelně, ale je to pravda. Za pouhých patnáct stovek si můžete koupit skříň, do které se zavřete, budete si nahlas zpívat a zhubnete!
Když jsem si ten článek přečetla na titulní straně v jednom deníku, něco se mi na tom sice nezdálo, ale řekla jsem si, že to zkusím.
Zvážila jsem se a pak jsem se zavřela do naší staré skříně a začala jsem zpívat. Musela jsem uznat, že něco na tom bylo! Ve skříni na mně začalo působit zvláštní napětí, tma, také nedostatek vzduchu, a do toho znělo moje zpívání, černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel. Glory glory aleluja, glory glory aleluja, glory glory aleluja, kapitán John Brown to zřel…
Po pěti minutách jsem vypadla ze skříně napůl udušená a šla se zvážit podruhé. Čtyřicet deka bylo dole! Vážně!
Pak jsem šla na koupi a potkala jsem známou, která se kulila rozčíleně proti mně po kolínském náměstí a mávala na mě novinami.
„Četlas to? Nečetlas to? Přečti si to! To je vynález! To je něco pro mě!“
Rvala mi noviny do obličeje a zároveň mě dalšími slovy utvrdila v tom, že vynálezem, který je pro ni, myslí zpívající skříň, tu zpívající skříň, ve které jsem se dneska ráno málem udusila.
„Letím za Jirkou do práce,“ pokračovala kolínská kulička a schovala noviny do nákupní tašky. „Musí si vzít hned volno a jedeme do Prahy. Pro tu skříň. Nebudu pořád poslouchat jeho kecy, že jsem tlustá jako prase! Zpívat umím a zpívat mě baví! Tak se zavřu do skříně a budu zpívat! A budu hubnout! Akorát tam nepíšou, ve kterým obchodě ty skříně prodávají! Ale zajedeme do redakce. Tam nám to řeknou! Není to úžasný, Irčo?!“
Cože?! Ona mi řekla, Irčo?! Nesnáším od mých čtyř let, když se mi řekne, Irčo! Strejda František tak říkal mé mamince, své sestře, a mě se to strašně dotýkalo! Říkala jsem si, to je přece moje maminka, tak proč jí říká, Irčo?!
Rozhodla jsem se, že kolínské kuličce neodpovím, ale ona na moji odpověď stejně nečekala a štěstím rozklepaná, jak z ní bude za týden štíhlá laň, se ode mě otočila a pospíchala za svým Jirkou do práce…
P. S.
K něčemu se vám musím přiznat. Všechno, co jste si teď přečetli, je pravda. Tohle všechno se opravdu stalo. Ale nestalo se to teď. Stalo se to na začátku osmdesátých let minulého století. Článek o skříni, kterou si můžete koupit, a do které se zavřete, zpíváte a zaručeně zhubnete, vyšel v tehdejší Mladé frontě na první straně.
A vyšel 1. dubna.

Autorka: Irena Fuchsová