Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Tak a teď milánkové,vezmete všechny ty kvéry co jste sem natahali,Valda promlouval do duše všem, kteří přišli vrátit poschovávaný zbrojní arsenál a pěkně to odneseme sklepem kotelny až k ke strži kam se vyváží popel a tam se to naskládá do staré štoly v které je studna.

Z které se zásobuje vodou náš zámek a potom to všechno pěkně zasypte šutrama já si vás osobně ohlídám, aby jste tam dali všechno co jste stačili natahat do zámečku,až do poslední patronky.To byla řacha liboval si Valda když se vrátil ze štoly kam se nanosil zbrojní arsenál který tam museli narovnat se slzami v očích ti naši dárečkové a za ním se ozval tlumený výbuch.Ještě jsem tam hodil protitankový granát abych tu štolu pořádně zasypal aby náhodou někdo z těch našich zlatíček nedostal zase chuť zastřílet si na bažanty.

Bylo nádherné slunečné ráno a já jsem si po cestě do špitálu odskočil do osik, kterými jsem procházel zahlédl načervenalý klobouk a nasbíral jsem plnou bundu křemenáčů, kterou jsem musel svléci abych měl v čem tu nadílku odnést. Nazdar mladej zavolal na mě děda Brousek ve vrátnici, když jsem procházel okolo s plnou bundou hub. Co to neseš nakoukl do bundy a hned mě okomentoval můj nález.Pffff utrousil pohrdlivě.Takový chcípáky.To já za mlada chodil na houby s kosou a vozil jste je domů žebřiňákem že jo dědo šťouchnul jsem si do něho.Jó s kosou?Dědku bláznivá ozvalo se s přístavku kde měli kuchyňku, odkud vyšla jeho babička,nevěřte mu kecá dědek bláznivá to by musel mít u každé houby gramofon a místo v lese, museli by houby růst v hospodě.

Dnes je jak vymetýnom zamlouval děda své houbařské prozrazení, ani mě nebere hexnšús.Lebedil si po ránu v houpacím křesílku na vrátnici které si tam obstaral důchodcovský personál a vyprávěl nejnovější drby co děda Přástek který měl ten den službu před ním nasbíral od uklízeček.V noci sprchlo krásně se dýchá zabafal si děda z dýmky.Jdu zalít kytky, napouštěl děda Brousek do konývky vodu a šel se věnovat kytkám která pěstovali v kořenáčích za vrátnici.Nádhera ještě týden a budu sklízet, pochvalovali si děda jak se daří tabákovým rostlinám které si pěstovali za vrátnicíiHele naše Verunka jede, vyklonil se děda z dveří vrátnice aby lépe viděl a já jsem se naklonil na židli abych vystartoval směrem k Verunce která k nám právě přijížděla na obstarožním biciklu po vyšlapané cestičce loučkou, mezi vlčími máky.To je šťabajzna co? Mladej, neodpustil si děda poznámku na Verunku.Ta se primářovi chirurgie povedla, básnil děda až jsem si pomyslel na co ten starej nemrava nemyslí.

Ale kdybys viděl mladej její matku to byla hotová víla a jak se vznášela básnil děda ve vzpomínkách, jako nadýchaný obláček, když plula okolo vrátnice a já jsem měl oči přilepené na okně vrátnice.A kde je teď? Dědo zkusil jsem z vrátného něco vytáhnout o Verunčině matce.Jó chlapče primářovo manželka, stalo se jí neštěstí rozumoval děda je po smrti zahynula spadle při lezení na skále.Ona totiž byla jak se tomu říká horolezkyně..Dobré jitro dědo zastavila Verunka kolo před vrátnicí, aby pozdravila dědu a dozvěděla se taky něco nového, proto že jako každá žena byla zvědavá na novinky, které se může dozvědět jedině od uklízeček nebo od vrátného.

Ahoj Jendo uviděla mě když si opírala kolo o stěnu vrátnice kde si jej vždy nechávala po celou službu a pohladila mě po ruce když jsem jí pomáhal sundat tašku s nosiče na kole.Mám pro tebe velice příjemnou zprávu Jendo zašeptala mi do ucha.Já taky podívej a rozhrnul jsem bundu plnou čerstvých hub.Ty jsou otevřela doširoka její nádherné oči.No jo nakouknul na stůl s houbami děda Brousek no jó zatáhl si z dýmky to já za mlada nosil taky plný nůše a podíval se na svoji babičku která na něj výrazně zdvihla prst,ale tejď bych musil mít u každý houby gramofon,už prd vidím,při těch slovech se podíval na nás oba až Verunce zrůžověly tváře.Ale já mám zprávu trošku jinou, zavěsila se do mě po cestě od vrátnice do pavilónu nemocnice.Tak ven s tím Verunko ať mě nenapínáš pobídl jsem ji.

V neděli pořádá tatínek menší oslavu a pozval i ty letce co byli sestřeleni a slíbil mi veliké překvapení a ty je máš přivést k nám do vilky a já teď musím vyřešit nějaké pohoštění proto že můj tatínek ač je vynikající chirurg tak na přípravu jídla je úplný analfabet, on totiž můj tatínek dovede spálit i vodu rozesmála se čímž nakazila i mě když jsem si představil jak primář pálí vodu.Hele Verunko co kdyby jsi si vzala ty houby a něco z nich připravila k tomu pohoštění.Myslíš? podívala se na mne.A nebudeš je chtít pro kluky ze zámečku zeptala se starostlivě.O to se nestarej jak je znám tak ty už mají jistě nasbíranou plnou nůši zaháněl jsem její obavy abych ji neobdarovával na účet mých kamarádů.A ještě se zeptám kluků, jestli by něco taky nesehnali třebas nějakou přílohu, k těm křemeňákům nech to na mě Verunko,loučil jsem se s ní před vchodem do šaten a podával jí bundu s houbami.

Dnes jste nějaký nesoustředěný pozoroval mě primář skrz brejličky, když jsem připravoval šití na uzavření otvoru po zákroku a nemohl jsem zaháknout šicí vlákno.Pak se ke mně naklonil a zeptal se.Nebude to tím pozváním na neděli?Ulevilo se mi a teď už vám to půjde, že když už jsem vám prozradil přání mé dcery.Tak už je to venku, uklidnil jsem se a pustil jsem se do šití rány.

Byl jsem naplněn touhou vyplnit, jaké kolik přání své lásce a vše co jí na očích uvidím, tak jsem byl zamilovaný.Štrádoval jsem si to zámeckým parčíkem v naděli že natrefím na Valdu a že mi pomůže vytrhnout trn z paty, který jsem si tam zarazil ve svém mileneckém pobloudění

Autor: Jiří Vodička; foto: internet