Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Prodírám se mlázím kolem klášterní zdi k vrátkům, a slyším slastné ržání mé kobylky kterou jsem zanechal na klášterním nádvoříčku.

No jo bodejď by se ji to nelíbilo, když se jí po dobu mé nepřítomnosti ujaly klášterní novicky.Nádherná děvčata,blesklo mi hlavou když jsem přicházel blíže k nim.Až mě bylo líto že budou zaslíbeni svému poslání.Ale je to jejich vůle uvědomil jsem,si.Kobylce se to rozmazlování od sestřiček novicek velice líbilo,dvě si ji hřebelcovali a dvě ji krmili jablíčky a mrkvemi.

Sestřičky pěkně mi tu kobylku rozmazlujete,peskoval jsem je žertovně když jsem přicházel zahradou na nádvoříčko abych se hotovil k odjezdu s kláštera. Ještě se jí nebude chtít odsud odjet.Nám to nevadí, velice rádi si ji tu necháme, vždyť je to tak krásný boží tvor, šveholili a nerady se loučily s kobylkou, která jim přinesla potěšení mezi ponuré klášterní zdi.S pánem bohem loučily se když mi otevřely klášterní bránu a já opouštěl klášter a já jsem si odnášel krásný pocit a vzpomínku na tyto něžné stvořeníčka.

Vracím se stmívajícími se ulicemi, které nějak ztrácí na své bývalé rušnosti vidím sem tam někoho přeběhnout ulici či bloumat po chodníku.Už ani neburácí pouliční rozhlas, rázné nacistické marše, za víření bubnů pochodového drilu.Zdáli už se přibližuje hřmění kanonád rozhlížím se a něco mi tu schází.A ejhle je to jasné, z okenních parapetů začínají mizet zavěšené německé vlajky s hákrnkrajcema jak říkala moje babička německému symbolu.Nebude to dlouho trvat a budou tam viset bílé, či rudé vlajky a ti co tak vřele vítali wehrmacht zdviženou pazourou, div že si ji nevykloubili budou házet na uvítanou šeříky, na Sovětské tanky.
Vyjíždím z města směrem na cestu k zámečku abych stačil ještě něco udělat než li půjdu do postele a po cestě potkávám povozy s naloženými korbami kufry bytovým zařízením a jiné.Už to začíná krysy opouštějí loď,říkám si potichu.Mizejí nenápadně aby nebyli vidět,pěkně s večerem a potmě.Radši pro jistotu odbočuji alejí, na polní cestu aby mi někdo nechtěl zrekvírovat povoz i s kobylkou, zvlášť když mi ji ten klášterní dorost, tak pěkně vyfešákoval.Příjížděl jsem k zámečku byla už tma, zdáli se ozýval jekot sirény oznamující bombardování a po chvíli se ozval seshora od nebes pověstný hukot bombardovacích pevností, jak se těm letadlům předzdívá.Později jsem se dozvěděl že planýrovali Plzeňskou škodovku.

To je hukot co,Honzo vítal mě na nádvoří zámečku Valda vyhlížející k nebi směrem na západ k Plzni odkud se ozývali tlumené výbuchy.Doufám že to neodnese moc nevinných civilistů zašlápl cigaretu a ukázal ke dveřím služebního bytu,kde bydlel Močka.Hele ten srágorka ani nevyleze,to bych rád věděl co má ten prevít za lubem.Nejspíše hledá nějaký fígl, jak se stát odbojářem na poslední chvíli.Hmm to máš pravdu odpověděl jsem Valdovi to jsem taky zvědav co si ten prevít vymyslí aby si zachránil zadek.Jen aby ze sebe nezačal dělat blázna.Tomu blbcovi by to snad i sežrali i doktoři ve cvokárně protože ten je blbej od narození.Jo ale vycucaně blbej zasmál se Valda.Večer když jsem se chystal do postele slyším na nádvoří šramot, podívám se z okna a hele, co vidím Močka stahuje jeho milované vlajky s hákrknajcema.A ráno až se ho zeptáme kam se poděli, tak bude řvát že ty fangle ukradli partizanen.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet