Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Cucflek.

Vy, co jste se rozhořčovali v diskusi nad tím, že jsem psala o zvracení – máte další příležitost!
Cucfleky jsou nebezpečné, zvlášť když je jeden z partnerů zadaný a ze záletu se vrací domů „poznamenán“.
Úplně vás vidím, jak se, pánové, kácíte, při vzpomínce na cucflek, získaný na záletu. Vzpomínáte si, jak jste při příchodu domů ulehli, „těžce nemocní“, do postele? Nebo jak jste se hodně, ale hodně pohádali se ženou, aby ji minimálně na týden zašla chuť na milování? Nebo jak jste povolovali žárovku v lampičce u postele?
Vy, co jste se báli nejvíc, jste se dokonce pokoušeli, s cucflekem na krku, „oběsit“ tak, jak by se nikdy nikdo neoběsil. A když chudák vaše žena přiběhla, aby vás „odřízla“, nezkoumala, samozřejmě, odkud je flek na vašem krku, protože věděla, že je přece od toho, jak se můj chudáček Pepan chtěl oběsit!
„Pepane! Pepane, proč jsi mi to udělal?“ Vaše odpověď ji šokuje.
„Ty mě už nemáš ráda, Marie! Řekli mi to! Máš chlapa!“
Kdybyste tušili, co tímhle nespravedlivým obviněním spustíte, nikdy byste se, pánové, „nevěšeli“.
Kamarádky vaší ženy, kterým to vaše skoro vdova, okamžitě volá, ji šokují, když se jí rozjařeně ptají, fakt, Máňo?! Ty máš chlapa?! A kdo to je?! Povídej!

A vaše, doposud věrná žena, začne přemýšlet, kdo by to asi tak mohl být…
Když jdete s cucflekem od svého vlastního manžela na návštěvu ke své mamince, pozor na to, co řeknete, až se od ní vrátíte domů!
„Viděla to tvoje drahá maminka,“ zeptá se váš manžel, a vy hrajete nechápavou.
„Co měla vidět?“
„No, to! Jak jsem ti udělal na krku!“
„Jo, tohle. Viděla.“
„A co řekla,“ ptá se váš manžel, výjimečně zvědavý na reakci své tchyně.
„Zeptala se, kdo mi to udělal,“ odpovíte klidně a popravdě, a pak začne největší hádka vašeho života…

A na závěr jednu vzpomínku, cucflekově necucflekovou.
Před mnoha lety a mnoha lety, kdy ještě byly v domácnostech pouze pevné linky, a to ještě z protekce, přišla moje kolegyně Eva, která žila sama, do divadla a na krku měla cucflek. Všichni jsme byli v šoku! Eva má cucflek?! Od koho?! Co nám uniklo?! Co nám, ta potvora, neřekla?!
Nevydržela jsem to a zeptala se jí. Eva mávla rukou.
„Žehlila jsem. Mám to od žehličky.“
Nikdo jsme jí nevěřil. Nikdo. Od žehličky bude mít cucflek na krku?! Eva si vzdychla.
„Žehlím, zazvoní telefon, a já řekla, haló…“

P. S.
Dámy, kam pak jste nám zmizely? Ale, ale! Jen se nedělejte, že nevíte, co je to zálet a že jste nikdy žádný záletový cucflek neměly! Vzpomínáte, jak jste řešily s kamarádkami a někdy i s maminkami, co udělat, aby si cucfleku ze záletu, ten váš nevšiml? Čím si ho namazat? Co si vymyslet, kdyby na to ten váš přišel? Kolikrát jste použily jako výmluvu, ekzém? Nebo kolegyni? Víš, ona má pořádnou nějaké vyrážky, asi jsem to chytila od ní. Budu radši spát pár dní v obýváku…
Jóóó… cucfleky…

Autorka: Irena Fuchsová