Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Mám velký zadek. No a co?

Vsadím se, že nikoho z vás nenapadlo, že by tohle mohl říct muž. Velký zadek řeší pouze ženy. A neřeší ho kvůli sobě, ale kvůli mužům. A přitom je mužům úplně jedno, jestli jejich partnerka má zadek větší či menší, dokonce si troufám tvrdit, že se mužům velký zadek líbí víc.

Přiznám se, že mi jméno Kim Kardashian, o které se psalo v článku ve Víkendu DNES, nic neřeklo. Ale letos v únoru jí prý na vídeňském Plese v Opeře zaplatili půl milionů dolarů. A teď přijela zadarmo do Prahy. Na nákupy v Pařížské ulici. Ředitel jistého obchodu její nákupy u nás zdůvodňoval tím, že se „ne do všeho vejde“, a narážel tím na její proslulý zadek, který, cituji: „… svou abnormální velikostí nepřestává fascinovat kohokoliv, kdo ji zahlédne zezadu.“ Konec citace.
A jistý stylista toto hodnocení doplnil chválou této třiatřicetileté Američanky, která má v bulvární televizi reality show, jak je štíhlá a hezká a dodal (cituji): „Nicméně ten zadek vám fakt vyrazí dech. Je enormní a pochybuju, že pravý.“ (konec citace)

Bylo tam i několik fotografií. No… podle mě je ten její zadek dokonale padnoucí k jejím širokým ramenům. A nepřijde mi vůbec velký. Zmiňovaní dva pánové asi v životě neviděli pořádný zadek, nebo je nějaký plastický chirurg požádal, aby nenápadně upozornili, že nejenom prsa, ale i zadky se dají zvětšit. V každém případě Kim svůj zadek nosí hrdě a s láskou, a proto je její zadek „fascinující“. To, co nosíme hrdě a s láskou, se stává naší součástí a my, jako celek, působíme sebejistě a hrdě.

Neměla jsem nikdy velká prsa a jakmile jsem se zhruba v sedmnácti letech zbavila své první „pubertální“ podprsenky, chodila jsem „na ostro“. Na narážky o velikosti mých prsů, jsem s přehledem odpovídala: Kdo hledá, najde. Když se podobné narážky objevily i po narození mých dětí, odpovídala jsem, hlavně, že mi po porodu fungovaly mléčné žlázy. Prostě jsem svá prsa nosila a nosím hrdě a s láskou, stejně jako Adela Banášová nosí hrdě a s láskou svůj nos. Cituji z rozhovoru s ní, který vyšel v jednom magazínu:
„Člověk by se měl pokusit přijmout sám sebe, jakkoli to je těžké… kdybych šla teď na nějaký kosmetický zásah, nešla bych tím správným směrem… Nos mi jde trochu doleva, což je na kameře dost vidět. Když jsem dělala první SuperStar, zjistili jsme, že z některého úhlu je to dost divoké. Režisér se mě ptal, zda bych nechtěla jít na plastiku. Řekla jsem si, že asi budu muset, a dokonce jsem se i objednala. Pak se mi to ale nějak rozleželo a šla jsem za ním, ať mě tedy zabírá zleva. A bylo po problému.“ (konec citace)
Takže, milé dívky a ženy, noste hrdě a s láskou vše, co k vám patří. A hlavně se nikdy svých partnerů neptejte, jestli jim nevadí, že máte dlouhý nos, velký zadek, krátké nohy, malá prsa, kudrnaté vlasy, pihy na nose a já nevím, co všechno vám ještě na vás vadí! Neptejte se jich, protože je tím přivedete do rozpaků. Oni nevědí, co vám mají odpovědět! A tak odpoví: ano, a vy si zaděláte na celoživotní mindrák! Proto jim podobnou otázku nikdy nedávejte. Nikdy.

Muži vás totiž nevidí vašima očima. Muži vás vidí svýma očima a řeknu vám, že to jsou dva tak různé pohledy, jako by ženy jely z Prahy do Brna a muži z Prahy do Děčína! Tyto dva pohledy se nikdy nemohou sejít!
A jen tak mimochodem, ženy – čtenářky, zeptal se vás někdy nějaký muž, jestli vám vadí, že má chlupatá záda, hubené nohy, břicho, velký nos, velké uši… atd.

Znám odpověď.
Nezeptal. Proč by to dělal?
A proč to tedy děláme my, ženy?

Autorka: Irena Fuchsová