Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Je nedělní ráno,vykouknu ven rozednívá se je pošmourné počasí a po chvíli slyším pod oknem skřípění brzd nemocniční Matesovo kraksny.

Po ranní hygieně seběhnu dolů do kuchyně kde už sedí Valda s Matsem a Herbertem a popíjejí kávu s otřískané konvice, kterou jsem nazval při svém prvním vstoupení do této kuchyně šoufek na vybírání septiku.Tak mi nalej a nastavil jsem puclák po babičce který jsem si přivezl z domova pod nataženou Valdovo ruku s konvicí aby mi ucmrdnul do něho trochu černé bryndy.Poprvé od začátku války jsem vytáhl své nářadíčko zálibně se probíral Herbert řeznickým náčiním které si rozložíl na kuchyňském velikém stole a zálibně přejížděl brouskem přes ostří nožů.V míse na stole už byla naloupaná hromada cibule na guláš a koření které si Herbert sám namíchal prý specialitka na divočinku.Tak jsme domluveni ještě ujasňoval Valda plán když jsme vyšli na terasu zámečku a zaměřil triedr ne místečko pod hradem kde se popásávalo stádečko muflonů.Jsou tam jako na dlani kochal se pohledem na svojí budoucí oběť.To je kus toho dostanu vybíral si ze stádečka statný kus který mu měl přinést trofej.Já se připravím s flintou dole na spodní terase,vy najedete se sanitkou přímo pod ten palouk co se na něm pasou a až mi Jenda zamává šátkem na rohu zdymadla, odkud je výhled jestli je vzduch čistý prásknu ho.

Ale bacha hoši může se stát a to bych nechtěl, že ho jen zraním a v tom případě ho musíte dorazit, ještě nás proškoloval Valda.Na tebe bych nespoléhal a Valda se podíval na mě,ale Herbert jako řezník by mu mohl dát ránu z milosti.Tak jdeme na to než se probudí osazenstvo zámečku,Jdu si pro flintu a vy to střihněte přes zdymadla než tam dojedete seběhnu dolů na spodní terasu a pak už budu čekat na signál, rozdělil Valda úlohy našeho pytlačení a my jsme nasedli do sanitky a přikodrcali jsme se přes zdymadla až k místu kde mě Mates vysadil a sjeli jsme dolů sjezdem z průjezdu do zdymadel, až pod skalnatý palouk pod hradem kde se popásala budoucí oběť Valdovo lovecké vášně.Vyšplhal jsem se po kovovém žebříku na stavidla, odkud jsem měl výhled do obou zatáček pod hradem a abych viděl na sanitku, která zastavila přímo pod srázem na kterém bylo stádečko muflonů.Rozhlížím se jestli někde něco nenaruší naší pytlačinu a nikde ani živáčka,Mates a Herbert vyskočili ze sanitky a jsou připravení k lovu,stáhnu si s krku šátek který jsem si hodil okolo krku než jsem se vydal na lov a mávám a mávám až se ozvalo z druhého břehu řeky třesknutí a na paloučku se mezi skupinkou muflonů se jednomu obrovskému samci podlomili přední běhy a poté se skulil se srázu až téměř k předním kolům sanitky,ale to už jsem slezl s mé pozorovatelny a běžel klukům pomoci narvat Muflona do sanitky.Kurva vono je to veliký jako kráva sakroval Mates, když jsme to obrovský zvíře rvali zadními dveřmi do sanitky.Zdáli to vypadá poměrně menší a zblízka je to dvakrát tak veliký.Konečně se nám to podařilo narvat do toho nemocničního vehyklu rozjeli jsme se,když se ozvala další rána.

Sakra snad nám nebouchla pneumatika dupnul Mates na brzdu a vyskočil ze sanitky aby se podíval jestli není některé kolo na rávku.Hele ukázal Valda na stráň odkud se k nám skutálel náš úlovek a na které ležel na zemi další skolený muflon ke kterému běželi tři chlapy s flintou a mávali na nás jeďte ten je náš.Mates jim mávnul na pozdrav vlítnuli jsme do sanitky, Mates šlápnul na pedál a já se ještě ohlídl na palouček kde se nad zabitým muflonem skláněli ty tři chlapíci a v rukou se jim blýskali nože.Taky pytláci usmál se Herbert a teď na to Mates šlápni dokavaď je ten muflon teplej, aby se mi dobře stahoval.No jó to je masíčko,po tom se mi stýskalo liboval si Herbert když za naší pomoci pověsil muflona na šrák a stáhnul ho za naší pomoci a porcoval to nešťastný zvíře kterého mě bylo tak líto.Brečíš jak stará želva, smál jsem se Valdovi který krájel cibulí do guláše a z jeho zčervenalých očí mu tekly proudy slz.To bude kotel házel Herbert plný škopek nakrájené cibule do obrovského hrnce který si vypůjčil v nemocniční kuchyni pod slibem že nezapomene na kuchyň s nějakou tou výslužkou.

Co je základem dobrého guláše? Dával nám hádanky, když házel cibuli do hrnce a liboval si když jsme ty jeho kuchařské fígle neznali a mohl nás udivovat svým kuchařským uměním.No tak nám to konečně vyjev Herberte a nenapínej nás, zaprosil Valda popíjejíc kávu a mrknul na mě abychom udělali radost našemu kuchtíkovi.Vy nevíte?Zajásal Herbert míchajíc vařečkou cibuli.No nevíme, přikývli jsme.No přece kolik masa, tolik cibule,zamával vítězně kvedlačkou nad hrncem.A teď se nás zeptá, jak se dělá barva guláše a čím je ho nejlépe zahustit potichu mi řekl Valda když se Herbert otočil k hrnci a začal nad ním zase čarovat s vařečkou.Samozřejmě nastrouhanou střídkou tvrdého chleba odpověděl jsem mu,to už dávno vím od své babičky a o té cibuli také ale budeme dělat jako že nic nevíme, aby měl radost.Po chvíli se k nám zase Herbert obrátil a jestli pak víte jak se dělá správná barva guláše a jak se zahušťuje.Nevíme odpověděli jsme oba a už jsme se těšili na jeho vítězný pohled kterým zahájí lekci kuchaření jak zahušťovat guláš.
Hele Herberte jsi na vzestupu do výšin kuchařského umění, oznámil nám Valda když se vrátil z chodby odkud zaslechl značný hluk před kuchyní a byl na výzvědách co se tam děje.S tou voňavou cibulkou, která se tvojí vinou šíří po celé budově jsi probudil všechny mlsouny a hladovce a kteří teď vyzitýrujou před kuchyní, co se tady děje a pokud je včas neuspokojíš řádnou porcí toho tvého voňavého gulášku. A jsou schopní vyvrátit nám dveře do kuchyně s tou vůní, která se táhne celým barákem, jsou rozdrážděni jako vosí hnízdo když do něho šťouchneš.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet