Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Prošel jsem chodbou do horních pater nemocnice,kde mě odchytil Herbert.Člověče ty se tady špacíruješ tady je fofr a já potřebuju píchnout.

Musíme se připravit na to že tu bude nával.Rusové se blíží a nám se to taky nevyhne jestli se tu začne střílet tak budeme mít o práci postaráno.Právě přivezli náklad materiálu, náhradou za ten co nám posledně němci sebrali, tak to musíme roznést po odděleních a do skladů. Náš šéf vyžebral nějaký materiál a léčiva, ne zrovna oficielní cestou a tlačí na to aby se to ihned rozneslo po špitálu, než si to někdo rozmyslí a zase nám to odvezou jinam.Tak se hoď do gala a běž k zadnímu vchodu tam už jsou auťáky abychom to mohli lifrovat na oddělení,než přijede někdo s příkazem, aby se to zase přelifrovalo jinam.

Hodil jsem na sebe bílý nemocniční hábit,letím do přízemí k zadnímu vchodu a vidím primaře jak nakládá z nákladních aut nemocniční materiál na vozíky pro převoz pacientů a popohání všechen personál který je k dispozici.Rychle, rychle, pospěšme si ať je všechno pod střechou.V rychlosti mezi jeho tempem při nakládání beden s obvazovým materiálem na vozík který jsem si přistavil,mu vyřizuji vzkaz od jeho bratra.

Před operačním sálem vybaluje Verunka nové lékařské nástroje za asistence malého Tomáška.Už jsem myslela že jsi na mě úplně zapomněl,postěžovala si mě a podívala se na mě vyčítavě.Kdepak zlatíčko objal jsem ji a pohladil ale máme teď poměrně kalup, konejšil jsem ji v objetí mezi bednami s nemocničním materiálem.Přestaňte se muckat a fofr rozbalovat,ještě máme plno práce, mezi dveřmi na oddělení se objevil Herbert s další várkou balíků na vozíku jehož pobídka k větší pracovní iniciativě nás odradila od dalších projevů něžností.

To je záhul co?Podíval se na nás Herbert a teprve teď, mu docházelo jakého přečinu se dopustil když nás jak si vyrušil při naší něžné chvilce.Podíval se na nás provinile a pak sáhnul do kapsy pláště vytáhl placatici a nabídl nám s provinilým úsměvem a slovní útěchou.Dejte si to vám spraví náladu.Podej strejdo Tomášek má žízeň pověsil se rozpačitému Herbertovi na ruku s placaticí
malý Tomášek sápajícímu se po láhvi s kořalkou myslíce si že to je jaká si limonáda.A máš to Herberte škodolibě jsme si s Verunkou užívali Herbertovo rozpaky, když se snažil malému žížnivci vysvětlit že to není pro jeho pusinku, ale jen pro dospělé, aniž by vypadal jako lakomec který ho chce trápit žízní.Tak pojď zlatíčko,slitovala se nad Herbertem Verunka vzala Tomáška který ho trápil do náručí a odnášela ho do jídelny ke konvici s čajem.Posadila ho na židli a nalila mu čaj do hrnečku s beruškou.

Jak jste na tom? Zastavil se u nás náš šéf když už jsme ukládali do regálů poslední balíky s ošetřovatelským materiálem.Právě doplňujeme poslední regály tati.,Hlásila otci Verunka.No to vám chválím,kontroloval plné regály materiálu primář, dole už jsou jenom prázdné auta.Vše je v pořádku ale stále nemohu najít bednu s nádobami obsahující líh.lámal si hlavu náš šéf.A stále se rozhlížel a přerovnával v ruce jaké si lejstra.Mám tu napsáno čtyři bedny a zatím jich byly jenom dvě.Podívali jsme se s Herbertem a Verunkou na sebe a ihned nám bylo jasné proč se havrani z pitevny hrnuli pomáhat primáři s vykládáním beden z aut a taky nám bylo jasné kam odváželi přikrytý prostěradlem vozík na exity,který podivně cinkal při každém zadrkotání přes každý kámen.

Však ono se to najde tati nedělej si starosti uklidňovala Verunka otce a ani se nezačervenala při této malinké lži, pro ti kteří nám kdykoliv vyšli vstříc i když to bylo jak si v rozporu s předpisy.V tomto spěchu se to mohlo někam jenom zatoulat až se vše ještě přerovná jistě se to najde.Vy darebáci Podívala se Verunka na kluky s patologie vyčítavě když jsme přišli k Marušce do jejího kamrlíku na čaj a její výborné sušenky.Vy gauneři podívala se Verunka na havrani kteří se jak si podivně křehnili a svítili jim oči.

Taťka si může nohy ušoupat,kam se poděly ty dvě bedny s láhvemi lihu a vy svítíte jak měsíčci v úplňku.Při těch káravých slovech k havranům, se Herbert taky uchechtnul a hned nám bylo jasně odkud si doplňoval tu placatici kterou nám nabízel když jsme uskladňovali materiál na chirurgii.Tady máte ten čajíček podávala nám Maruška konvici s čajem a její oči svítily také jakou si podivnou září proti jiným dnům.Ježíš marjá Maruško i ty?Podívala se Verunka na Marušku která se tulila k Herbertovi.Jendo dýchni na mě ,otočila se ke mně,já už ničemu nevěřím.V pořádku uspokojila se když jsem vyhověl jejímu přání a dýchnul na ni.

Ale od teď budeš si čistit zuby alespoň třikrát denně ihned mi dala ponaučení.No to byl dneska zase den, svěřovala se mi Verunka, když jsem ji s Tomáškem doprovázel k její vilce.Kdo by to do nich řekl že se tak urvou,rozesmála se na konec a zavěsila se do mě.A všiml jsi se jak se Maruška tulila k Herbertovi? Zeptala se.Všiml a mohu ti říci,že je to mezi nimi velice vážné a že se po válce chtějí do toho třísknout.Jak to myslíš?Zeptala se nevěřícně.

Jak třísknout do toho.No chtějí se vzít prostě mají před svatbou.Jak mile skončí tenhle válečný blázinec Herbert si opět otevře s Maruškou řeznictví,sděloval jsem Verunce budoucnost Herberta a Marušky o kterém jsme věděli všecky mimo jí která odmítala naslouchat nemocničnímu udrbanému tam tamu.Ták už pojď,domů tahal Verunku za rukáv Tomášek brankou v oplocení, ke dveřím vilky že jsme se sotva stačili rozloučit rychlím políbením a poté co se za ní zavřely dveře vilky jsem si musel sakra rychle našlápnout abych se dostal včas do mého hnízda na zámečku.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet