Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Mořský slizoun.

Vyjely jsme si s dcerou k moři. Už poněkolikáté. Ideální dámská jízda. Sice jsem si při pohledu na její štíhlost zahanbeně říkala, musím zhubnout, ale zároveň jsem byla na sebe hrdá, že jsem tuhle krásu porodila já…
Ten den byly docela vlny, tak šla Rita do moře sama. Z dálky šedesáti metrů jsem si všimla chlapa, který najednou rychle vstal z lehátka, kolem kterého prošla a vyrazil za ní. Pověsil se na ni a šel s ní, jako by k ní patřil.

Až k našim lehátkům jsem cítila jeho pach slizouna. Slizouni totiž páchnou stejně. Páchli stejně v sedmdesátých letech, kdy se podobně věšeli na mě, a páchnou stejně v roce 2014, kdy se věší na dceru.
Nespouštěla jsem z nich oči. Naštěstí je vlny rozdělily a slizoun se od ní dostal do bezpečné vzdálenosti. Když za chvíli přišla, bylo mi jasné, že jsem měla pravdu.
„Slizoun jeden. Čuměl na mě, když jsem šla kolem něj, tak jsem na něj udělala ksicht, ať si trhne nohou, a co myslíš, že udělal?! Šel za mnou?!“
„Já ho viděla. Pověsil se na tebe, jako když k tobě patří!“

A pak jsme si povídaly o slizounech. Že je nejlepší je ignorovat, protože jim dělá dobře, když si jich jejich objekt zájmu všimne. Slizounsky je to vzruší!
„Nejlepší je pohled skrz ně, dělat, že je nevidíš,“ radila jsem nenápadně své nepoučitelné dceři, která dokáže vyjádřit svým pohledem na slizouny, mnoho nepříjemných věcí, ale dělat, že je nevidí, neumí.
A vtom šel slizoun kolem nás. Padesát mu bude, tipla jsem si. Prořídlé, polodlouhé vlasy, jaké mají ti muži, kteří si odmítají přiznat, že začínají plešatět, a byl by štíhlý, kdyby neměl břicho, které šlo krok před ním. Když nás minul, Rita se zvedla a šla za ním. Za chvíli se vrátila a vztekle se svalila na lehátko.
„Slizoun,“ ucedila. „Kam myslíš, že šel? K bazénu za manželkou.“

Tím to neskončilo. Slizoun si nás hlídal. Jeho žena se ochotně postavila tam, kde ji chtěl vyfotit a on fotil. Ale nefotil jenom svoji ženu, fotil i moji dceru, která šla zrovna z vody nebo do vody, sprchovala se kousek od našeho lehátka, nebo se mazala opalovacím olejem.

I my jsme si ho hlídaly. A zjistily jsme, že to není slizoun mořský, ale že je to tzv. slizoun český.

Autorka: Irena Fuchsová