Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Šťouchnutí, plivnutí, kopnutí.

Toho všeho se vám může dostat, když se přidáte na facebook, blogujete, máte webovky a mail. Ale může přijít i něco opačného. A to je dobře, protože život by neměl být jednotvárný, že?
Na facebooku, ve zprávách, které mi přišly, jsem objevila toto: Danuše Švandová, Martin Foretník a další (5) vás šťouchli.
Nikdy před tím jsem si nějakého šťouchnutí nevšimla. Šťouchli?! Co to je? Tak jsem klikla na jejich jména, a objevil se seznam sedmi lidí, kteří do mě šťouchli, aniž bych o tom věděla. Poslechla jsem pokyn, který mi radil: Oplatit šťouchnutí, a oplácela jsem, až jsem došla k jisté L. F.
U jejího jména bylo napsáno: L. F. Vás šťouchl(a) před více než rokem.
Když jsem klikla na: Oplatit šťouchnutí, objevilo se: Tohoto uživatele nemůžete teď šťouchnout. Je to proto, že už možná máte čekající šťouchnutí nebo tento uživatel není váš přítel nebo přítel přítele.
Trochu se mi to v hlavě zavařilo. L. F. už není můj přítel nebo přítel přítele?! Proboha, co tedy je?! Když jsem si na L. F. klikla, zjistila jsem, že už nepatřím mezi její přátelé, ale pokud se chci podívat, co sdílí se svými přáteli, mám jí poslat žádost o přátelství. Nenene. Radši jsem to neudělala…
Jak vidíte, šťouchání na facebooku je zábavné. Ale v mailech, kam mi chodí reakce na blogy, už začíná přituhovat…
„Je mi te lito uprimne te lituji protoze jses prilis namyslena zena, mas velky mentalni problem.“
„Dámo, vy jste zázrak. Když o vás měl Blesk napsat, byla jste z toho celá rozteklá a sms s upozornenim posílala na všechny světové strany. Jen málokdy se vidí větší zoufalec.“
„Netušil jsem, že úroveň divadla určuje nápověda. Asi proto už Činoherní klub zdaleka není to, co býval.“
Co se píše v diskusích pod mými blogy, si můžete přečíst. Nebo nemusíte, stačí, když si přečtete mail, který mi přišel včera a inspiroval mě k napsání tohoto blogu.
„Dobrý večer, Ireno. Všimla jsem si, že už pod několikátý váš blog někdo napsal, že tohle se nedělá, o tom se nepíše / nemluví …, když je člověku přes 60.
Mám pocit, že pro spoustu lidí už padesátka je věk, kdy by člověk měl stále pozorněji sledovat, jak se blíží ke krematoriu a moc si nevyskakovat. Nepít víno, natož whisky, nejezdit na motorce, nesouložit ani o tom nemluvit, nenosit džíny a nechodit k vodě, protože máme hnusný tělo. Je toho víc, ale my, co o životě víme svoje, na to kašleme.
Jsem ráda, že o tom všem píšete a pište dál, všem troubům navzdory. Jo, a až někdy uvidíte v Kolíně bábu na čtyřkolce, tak jsem to já. Před 5 lety jsem ji vyměnila za stavební spoření a nelituju. Mějte se pěkně. Vaše V. S.“
Jak jsem napsala na začátku, život opravdu není jednotvárný. A to je dobře.
Dobrou noc a příjemný víkend! A klidně může být, pro tentokrát, i jednotvárný…

Autorka: Irena Fuchsová