Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Nebezpečná láska.

Když jsme před lety koupili chalupu, brzy jsme se seznámili i s nejbližšími sousedy. U domu jim rostly tři obrovské rostliny, jejichž listy se podobaly kaštanu a měly nádherné červenohnědé květy. V životě jsem něco takového neviděla!
Sousedé si mé nadšení pamatovali, a na podzim jsem od nich dostala osm fazolí.
„Dejte je do sucha. Do hrníčku. Zabalte je do ubrousku. V lednu je vysaďte do malých kelímků, a až budou větší, přesaďte je do větších a v květnu je můžete dát na záhon.“
Přesně tak jsem to udělala. Z osmi se sice chytily jenom tři, ale ty vydržely a v květnu šly na záhon! Během několika týdnů z nich byly metrové rostliny, s pevným, silným stvolem. Okamžitě jsem se do nich zamilovala. A když se na nich objevily květy a potom ostnaté tobolky, ve kterých zrály fazolky, předzvěst mých dalších miláčků, moje nadšení nebralo konce.
Pan Fuchs na ně sice žárlil, ale moje láska byla silnější! Přivazovala jsem je ke sloupkům, aby se ve větru nezlomily, seděla jsem u nich a povídala si s nimi, a vůbec mi nevadilo, že nevím, jak se jmenují. Nevěděli to ani naši sousedé, nepotřebovala jsem to vědět ani já. Je to dva roky, co mé „kaštany“ objevil na naší zahradě kamarád, a chtěl je také. Dala jsem mu tedy na jaře tři rostlinky a on si je zasadil na své zahrádce. Asi za měsíc mi volal.
„Víš, že jsi mi dala vrahy?“
Je opilý, pomyslela jsem si a opatrně jsem se ho zeptala, jestli je doma sám. Rozesmál se.
„Nikdy už nebudu doma sám! Protože se bojím, být s nimi doma sám! Víš, že smrt nastává do jednoho týdne od požití? Na těžká poškození jater, ledvin a sleziny? Semena totiž obsahuji jed! Obsahují ricin!“
Mluvil dál a mně to pomalu docházelo.
„Ta potvora se jmenuje skočec obecný. Oblíbená okrasná rostlina! Nenáročná na pěstování! Pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie. A u nás může vyrůst až do tří metrů! A to ti mí zabijáci mít budou! Tři metry budou mít určitě!“
A to už jsem se rozněžnila.
„Tak ten můj miláček se jmenuje skočec obecný? To je krásné! A proč skočec?“ I to kamarád věděl.
„Protože ty ostnaté kaštany, když jsou zralé, lupají, a jedovaté fazole z nich vyskakují ven! Proto skočec!“
Zkrátím to. Neodradilo mě to. Když někoho opravdu milujeme, odpustíme mu všechno. Copak můj miláček může za to, že je jedovatý?
Pan Fuchs si ale myslel něco jiného. I když moji lásku do té doby toleroval, od chvíle, kdy se dozvěděl, že miluju vrahy, na ně zanevřel. Snažila jsem se jeho negativní názor změnit a přesvědčovala ho, že by mě v životě nenapadlo, uvařit mu jejich jedovaté fazole, ale nebylo to nic platné. Dokonce nechal schválně viset několik trsů ostnatých kaštanů ve stodole na šňůře! Celou zimu! Všimla jsem si jich až na jaře, kdy jsem už měla doma vzrostlé rostlinky z fazolí, které jsem přivezla z chalupy v říjnu.
„Tyhle určitě zmrzly,“ řekla jsem si smutně, ale zkusila jsem je zasít do korýtka na zahradě a představte si, že vyrostly a jsou daleko lepší než ty, které jsem měla doma, v suchu a v teple!
Z toho plyne, že opravdová láska přežije všechno!

Autorka: Irena Fuchsová