Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Tak to musíte být velice odvážný,popustil jsem uzdu své fantazii chválou na jeho heroičnost.

A to můžou bejt rádi,pane doktor, že jsem je nechal utéct, jinak by to nepřežili chvástal se hrdina.Tak a máte to hotovo,sestřička vám to ováže a po zítří přijďte na převaz,poučil jsem ho a přitom jsem věděl že ho tu už nikdy neuvidím.

Dobrá práce kolego pochválil mě můj šéf když si prohlédl mé dílo na tom nestydatém gaunerovi a pokynul do chodby aby nám nosili zraněné vojáky jak Rudé armády tak Američanů bez toho aby se někdo upřednostňoval a k tomu nám pomáhali lékaři obou armád využívajíce k tomu našich obou operačních sálů.Po úmorném dni, kdy jsme stáli až do večera na nohou u operačních stolů dokud se neošetřil poslední voják jsme si sedli v čekárně před operačním sálem a kdy si Americký doktor zapálil doutník,Rus Machorku a náš primář si zalil silnou voňavou kávu tak též Americkému doktoru,ale Ruský doktor si vytáhl balíček silného Gruzínského čaje.
A když se rozjel hovor,tak Američan vytáhl z tlumoku láhev Whisky, Rus láhev Vodky a náš primář sáhnul do svého sekretáře a postavil na stůl láhev pravé Moravské slivovičky kterou před léty obdržel od jednoho vděčného pacienta.A to bylo poprvé a naposled co jsem viděl našeho primáře cvrnknout si alkoholu, když tito, ten den každý z jiné politicky rozdílné země spolu svorně pracovali a večer ochutnávali národní alkoholický nápoj této země.

A jak to bude s vámi Jendo když už je po všem.Oslovil mě primář když jsem pozdě večer odcházel na zámeček.Vrátíte se domů nebo by jste chtěl zůstat zde a pokračovat tady ve studiích? Jako první bych se chtěl podívat domů na rodiče poradit se s nimi, ale velice rád bych zůstal tady pane primář sdělil jsem mu své rozhodnutí.Tak to mě velice těší vyjádřil spokojenost s mým úmyslem zde zůstat.Tak hodně štěstí a ať najdete doma vše v pořádku popřál mi na cestu domů.Jedeme jedeme slyším ráno Valdův hlas a angličtinu.Co se to tam děje lezu s postele šlápl jsem si na noční košili až jsem si drcnul do nosu o okenní parapet.Na nádvoří vidím přistavený americký nákladní auta do kterých vojáci nakládají intarzovaný a ozdobný nábytek který zde ještě byl po bývalých majitelích.Šmelinář jeden říkám si a jdu se podívat na ten Valdovo byznys.

Zrovna protahují vchodovýma dveřmi obrovský psací stůl kolem pobíhá Americký důstojník a hlídá aby jej neodřeli.A vzápětí Valdovi skládají z džípu bedny s balíky cigaret a whiskou a kdoví co.Po té mu podává ruku a vede jej do zámečku, kde mu ukazuje další kusy nábytku nad kterými Američan koulí očima.Člověče ty snad prodáš těm klukům tady ty jejich palandy na kterých spějí.Jedu se podívat domů,oznamuji Valdovi.No to je paráda chytil se hned Valda hele tady Harry zrovna veze ty svý krámy co si tu koupil k Plzni do jejich Americké zóny a mohl by tě vzít s sebou ty tam od tamtu někde pocházíš.Přivedl mě k důstojníku a něco s ním domlouval.Poté Američan vytáhl mapu a ukázal mi ji a já mu ukázal prstem na jméno mého rodného městečka a Američan pokývl hlavou něco řekl Valdovi a ten mi řekl sbal si věci a za půl hodiny odjíždíš.A teď si pojď něco nabalit ať něco přineseš domů

Autor: Jiří Vodička; foto: internet