Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!

Nejhloupější otázka, jakou může žena muži položit. Jestliže muž žije se ženou, většinou s ní žije proto, že ji má rád. Dámy, to je, jako kdybyste se zeptaly pivaře, jestli má rád pivo…
Většinou žena ví, že ji má její muž rád, a neptá se. Neptá se, protože vycítí, že ji má rád, i když jí to neříká. Jsou ovšem ženy, které sice nejsou úplné slepice, ale přesto to slyšet potřebují.
„Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!“ Tahle otázka, laděná do výkřiku, zněla v domácnosti mého kamaráda Petra, každý týden. Petr je vědec, tak vymyslel na svoji ženu Lídu, jednoduchý plán. Dal si do mobilu toto upozornění:
Říct Lilince, že ji mám rád.

A tak mu každou středu, v devět hodin, píplo v mobilu upozornění na Lilinku. A on jí buď zavolal, nebo poslal sms, nebo přišel večer s kytkou.
Lilinka byla spokojená a pochlubila se kamarádkám. Pochlubila se jednou, dvakrát, třikrát.
„Hele, Lído, já tedy nechci nic říkat, ale von ti to říká vždycky ve středu, viď,“ řekla jedna, která ráda kouká na detektivky.

Lilinka se zamyslela a pak přikývla.
„Ve středu. Ale to je přece jedno, ne?“
„To tedy není jedno,“ řekla druhá kamarádka. „Ve středu asi nemá tvůj Peťánek čistý svědomí, proto to vyznání a proto sem tam i kytka.“
„Třeba ti zahýbá,“ přikývla ta, která ráda kouká na detektivky. „To by chtělo ho sledovat.“
Tak si Lilinka počkala na středu. Kolem poledne jí Peťánek zavolal, a řekl, že to včera bylo úžasný a že ji miluje. Když hovor skončil, Lilinka se krátce vyplakala, pak nasedla do auta a zaparkovala na dohled od Peťánkova výzkumného ústavu.
V jednu vyšel Peťánek z recepce, šel ke svému autu, nasedl a jel směrem k restauraci, kam chodil na oběd. Tentokrát ale tuto restauraci přejel a jel dál, do centra.

Před nejluxusnější restauraci, kde spolu nikdy nebyli, vystoupil a vešel dovnitř. Vešla tam i Lilinka. Když uviděla, že se Peťánek důvěrně vítá s nějakou ženskou, která vypadá líp než Lilinka a její dvě kamarádky dohromady, vrhla se na ni, začala ji mlátit kabelkou a křičela, tak mě říká každou středu, že mě má rád, ale s tebou každou středu šoustá, ty kurvo jedna!
„Kurva jedna“ byla jistá dáma, která chtěla věnovat Peťánkovu ústavu jisté peníze, na výzkum jistého preparátu. Pochopitelně, že za této situace nevěnovala nic.

Víte, já si myslím, když člověk není úplně blbý, že musí poznat, jestli ho ten druhý má rád nebo nemá.
Já například vím, že mě pan Fuchs rád má, i když mi to naposledy řekl v roce 1984. Včera jsem říkala tchyni, že jsem si na chalupě už čtyři roky nevytáhla na zahradu lehátko. Prostě není čas nebo chuť. A dneska ráno mi pan Fuchs to lehátko vytáhl sám.
Asi za hodinu mě zavolal, abych mu podržela prkno, které řezal. Uběhla půl hodina a zavolal mě zase.
Tak jsem držela prkno, pan Fuchs asi minutku řezal, pak prkno odřízl, a povídá, no, teď jsi mi to ani držet nemusela, ale já jsem chtěl cejtit tvoji vůni…

Autorka: Irena Fuchsová