Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Volavky a mafiáni.

Na chalupě máme malý rybníček, který tam nechal udělat původní majitel, aby do něho stáhl vodu z mokré louky. Letos jsme v něm měli malé rybky, které se tam každý rok na jaře nějak vylíhnou a kolem bylo plno žab, které pořádaly celodenní koncerty.
Minulý čas užívám záměrně. Během suchého léta klesla voda v rybníčku na minimum, a když jsme na chalupu přijeli koncem srpna, bylo kolem rybníčku absolutní ticho, a navíc bylo vidět na dno, což zatím nebylo vidět nikdy, a když jsem hodila kousky housky na hladinu, jestli třeba, náhodou, do ní aspoň jedna rybička neťukne, neťukla do ní jediná. Akorát vážky občas drcly do hladiny…
Volavka. Vyžrala rybičky i žáby.
Volavku jsme od rybníčku vyháněli. Zlobila se a ulétla. Jednou jsem ji načapala, jak nehnutě stojí po kolena ve vodě a číhá na rybičky. Nebo na žabičky? Tleskla jsem a ona rozčíleně uletěla. Ale teď se už neobjevila. Co by tady dělala, když všechno vyžrala?
Když jsem seděla u tichého rybníčku, říkala jsem si, budiž. Žáby se sem určitě vrátí. Kousek od nás je strouha a nedaleko rybník. Žáby přijdou. A rybičky snad přijdou také. Měli jsme tady dokonce už i štiku! Tu jsme vylovili a dali ji vedle do rybníku. Pak se nám tady objevil kapr. Říkali jsme mu ponorka. Když jsem hodila na hladinu kousky housky, vynořila se mu jenom tlamička, která kousky housky doslova vysávala. Byl u nás asi tři roky, ale po jedné zimě se neobjevil. Byl pěkně vykrmený, asi si ho někdo vytáhl na Vánoce.
Jedno léto tam byly červené rybky a letos desítky prťavých, deseticentimetrových, nečervených. Nevím, kde se nám tam berou. Ale určitě zase nějaké přijdou.

No co, stalo se. Volavka dělá jenom to, co musí, když chce přežít. Tady to měla navíc bez práce, všechno doslova „u huby“.

A pak mě napadlo srovnání s mafiány. Se šmejdy. S lobisty. Se zloději. S podvodníky. Jak využívají situace, která se pro ně v jednu chvíli stane příznivou. Jak využívají děr v zákonech – děr, které si předem za pomocí hejna právníků pečlivě připraví. Jak připravují lidi o majetek, protože vědí, jak to udělat. Anebo prostě a jednoduše, kradou a loupí.

Volavku omlouvá zákon přírody. Výše jmenované šmejdy všeho druhu, zákony neomlouvají a přesto se chovají jako ta „naše“ volavka. Volavku jsme odehnali, jednou, dvakrát, pětkrát – a věděli jsme, že stejně přiletí znovu. Výše jmenované šmejdy někdy ani nikdo neodhání, protože jejich šmejdská činnost není vidět. Alespoň ne hned.

Příští rok nebude určitě tak suchý. V zimě bude hodně sněhu, v rybníčku bude zase hodně vody, vrátí se žáby, vrátí se ryby a volavka, i kdyby stokrát přiletěla, nebude mít už takovou šanci, jako letos. Aby vyžrala všechno.
Ale výše jmenovaní šmejdi jsou tady pořád, sucho nesucho. A budou tady i za rok, sucho nesucho.
Proboha, napadlo mě, když jsem seděla u toho tichého rybníčku bez žab a bez rybek, snad výše jmenovaní šmejdi nebudou přibývat, snad nás nakonec nepřeválcují, snad nepřijde doba, kdy bude normální krást a nenormální nekrást?

Autorka: Irena Fuchsová