Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Měl jsem hubu plnou machorky, málem jsem se poblil komentoval Valda po návratu z kuchyně vášnivý polibek.

Ruského bohatýra.Ty se nesměj mám pro tebe taky překvapení podíval se na mě Valda a vedl mě k oknu služebního bytu po Močkových kteří jednoho dne v noci zmizeli jak pára nad hrncem, zvláště když se mě ptal Močka během ošetřování jeho nohou jak zacházeji Rusové se zajatci a já jsem mu popisoval tak divoké příběhy mučení které praktikují Rusové na zajatcích pro své pobavení,že že mučení svaté inkvizice je proti tomu lochtání peříčkem.Tak se podívej kdo se ti tady ubytoval a ukázal mi do okna kde se moje matka činila se zašpiněným oknem po Močkových, aby do toho bytu mohlo proniknout alespoň trochu slunečního světla.Když mě matka spatřila zamávala mi a otevřela okno a já jsem zahlédl otce na štaflích s malířskou štětkou v ruce jak býlí stěnu kuchyně.To koukáš Jeníku viď? Zamávala mi matka skrz otevřené okno.Slezl jsem ze zídky a přišel k oknu.Prosím vás mami co vás to napadlo? Bydlet tady, a co tu vlastně chcete?To mi nejde mi to do hlavy.Tady pan Waltr nám to nabídl, máma mi ukázala prstem na šklebícího se Valdu,Když jsme tě tu sháněli a ty jsi byl za námi.

Zkoušeli jsme to na hotelu, ale jak si je to tam dost nebezpečné.Všude samá armáda všude bengál samá oslava a tady je to stranou a v klidu.Ale co bude až budeme muset odejít namítnul jsem.Brzo se tady toho někdo ujme a co pak potom budete dělat?Ale milý synku nedělej si starosti,vykoukl tatík z okna. Však ono se to nějak vyřeší.A přinesl mi k nakouknutí seznam domů které se budou přidělovat zájemcům.o dosídlení pohraničí.Kde si to sehnal?Otázal jsem se otce na dodavatele těchto informací.V hospodě kde jsme byli večer na jídle, se k nám přitočil jeden a řekl že pracuje na úřadě v této evidenci budoucích volných domů určených pro přesídlence.A za určitou sumu mi prý zařídí i ten barák co si vyberu.A to jsi asi naletěl nějakému podvodníku otče chytal jsem se za hlavu.Kolik jsi mu dal? Chtěl jsem vědět částku o kterou otec přišel.Ale synku nejsem dnešní vím co se tady všude potuluje za podvodníky nedal jsem mu nic. Ale dám mu ty staré zlaté kapesní hodinky co dostal náš dědeček od jakého si potentáta s královského rodu když mu vytáhl v zimě syna z jezera kam se propadl do ledu.On si totiž přisedl k nám, když jsme si dávali utopence,v té hospodě a já jsem se chtěl podívat kolik je hodin a když jsem vytáhl hodinky, otevřel jejich plášť a začaly hrát Mozartovo ukolébavku,zajiskřili mu oči při pohledu na ně, požádal jestli mu je mohu půjčit prohlédl si je a potom mi řekl, že je sběratel těchto kapesních hodinek a dali jsme se do hovoru, zda bych je prodal. Samozřejmě jsem mu řekl že jsou tyto hodinky neprodejné jako památka po dědečkovi, ale když zjistil že,zde sháním volný dům po odsunutém obyvatelstvu nabídl mi tento výměnný obchod.Dá mi na výběr vilku, nebo dům, co si vyberu a až bude vše vyřízeno, dům mi bude přiklepnut hodinky mu předám.A jak se kontaktujete až bude mít dojít k tomu vašemu obchodu otče? Byl jsem zvědav.Prozatím budu bydlet tady to jsem mu nahlásil a on si mě vyhledá, tak byl zapálen do těch cibulí po dědečkovi a doufám že mi to dědeček tam nahoře odpustí že jsem se vzdal jeho památečních cibulí za pěkný dům na severu.Při těch slovech se otec podíval vzhůru k nebi a pokřižoval s

Osedlal jsem si starou rezatou plečku kterou jsme občas používali jako dopravní prostředek, na nosič jsem si opevnil krabici s prezenty co dostal Valda od Američanů a které mi daroval z dobré vůle, abych si někoho někde s tím mohl naklonit a rozjel jsem se lesíkem do špitálu, zadem k zadnímu vchodu abych se vyhnul drbárně ve vrátnici.Blížil jsem se parčíkem k místu kde jsem očekával že tam mohl potkat Verunku s Tomáškem a náhoda tomu chtěla. Právě vyšla ze zadního vchodu vedoucího do nemocniční kuchyně s obrovským kusem koláče v ruce a s pusou celou od marmelády. Seskočil jsem z kola a začal se smát a ukazuji ji na upatlanou tvář od marmelády, když mi chtěla dát pusu a já ji od sebe odstrkoval abych se k ní nepřilepil, s tou její marmeládou rozmazanou po tvářích.Moment miláčku vrazila mi koláč do ruky odběhla k fontánce a za chviličku se vrátila s umytou pusou a osušovala se do zástěry kterou měla okolo boků.Nedočkavě jsem si Verunku přivinul k sobě a políbil, neboť se mi po ní stýskalo po jejím hebkém objetí,vždy když si mi ty své hebké tlapičky ovinula okolo mě šíje a její hřívečka mě hladila po mé tváři.

Chvilku jsme se nechali unášet naší láskou, v milostném objetí a touze,když mi Verunka potichu zašeptala do ucha.Miláčku ale nejsme tu sami.Podívej!A ukázala mi pohledem na to staré kolo na kterém jsem přijel.Zatím co my jsme se věnovali naší lásce,uniklo nám že z nemocniční kuchyně vycupital také Tomášek pusu také od marmelády, potichoučku se přišoural k té staré drčce na které byla přivázaná krabice s dobrotami které jsem dostal od Valdy.No podívej se na toho malého ušmudlance zasmála se při pohledu na tu jeho upatlanou tvářičku od marmelády a čokolády kterou se mu podařilo vybagrovat z krabice, kterou si jakým si způsobem shodil s nosiče kola do trávy.Ty malý umouněnče vzala Verunka Tomáška do náručí a šla mu umýt papulku k fontánce.No potěš bůh co teď s tím sbíral jsem trosky krabice po zemi.to mělo být pro tebe a ukazuji ji rozházenou čokoládu a žvýkačky v trávě vedle fontánky o kterou jsem si opřel kolo.To nic, to je zabalené přece se to nevyhodí shýbla se Verunka a spolu jsme sbírali rozházené dobroty a ukládali do zbytku krabice.Podívej Honzíku láhev s kořalkou je celá karton s cigaretami taky to dáme Herbertovi a sladkosti vezmu na dětské oddělení do nemocnice.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet