Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Haničko ty jseš moje zlatíčko, rozplýval se Valda při pohledu na nádherně připravenou tabuli,na kuchyňském stole.Ale ani my nezůstaneme pozadu s chválou, blížili jsme se s Matesem s chutí ublížit těm dobrůtkám na nádherně vyzdobeném a prostřeném stole.

Ne ne ne pánové, hnala nás Hanička od stolu k umyvadlu.Umýt ruce a potom mlsat,na to si můj Waltříček musí od teď zvykat.Nó Waltříček si bude zvykat, škodolibě se ušklíbnul Mates.A teď ke stolu mládenci pustila nás Hanička konečně k těm dobrotám po té co nám prohlídla ruce.To si dám líbit broučku a hned si přisunul pekáček s pečenou nutrií.Tu mi Valdíček stáhnul hned ráno nevěděla jsem jak se to připravuje ale povedlo se a berte si a Hanička nám nakládala na talíře všechny dobroty co pro nás připravila, až jsme začali protestovat že musíme ráno do práce a že by jsme se druhý den nepohli.Ráno mě probudilo silné třesení,vstávej! Honzíku musíš do nemocnice.Třásla se mnou Hanička. Ježíš marjá, co se to děje? Kde to jsem, rozespale jsem se rozhlížel a v krku jsem měl tuhý knedlík.Kde se to nalézám?

Opakoval jsem si nemohouc se pořádně zorientovat..Večer jste to pěkně natáhli.Napřed jste vymetli celou večeři,málem jste mě nosili chválou na rukou.Potom jste šli nakrmit drůbež a pak jste vypili ještě čtyři láhve toho drahého francouzského vína které jste přivezli se zámečku.No tě pic, držel jsem se za hlavu, v které mi bušili kováříčkové kladívky.A neudělal jsem vám tu, paní Haničko nějaké nedopatření opatrně jsem sondoval své vzpomínky na minulý večer.Kdepak vše v pořádku byl jsi velice roztomilý Jeníku, až na to že si nějak nemůžeš vzpomenout že jsme si připili na tykání.Máš tam dole silný kafe a česnečku.Kde to jsem? Ještě jsem mlel a pomalu jsem se vzpamatovával.No přeci u nás v půdním pokojíčku kam jsme tě s Valdou dopravili.Orientovala mě Hanička.Šoural jsem se jako opařený dolů do kuchyňky kde seděl Valda s mokrou plínou na čele.Podíval se na mě zkroušeně a opatrně srkal česnečku malou lžičkou kterou míchal polévku.

Tak co pánové usmívala se Hanička to jste si včera pěkně pocuchali trubky v bříšku.To víno mělo ale pěknou sílu držel se Valda za hlavu.No to mělo, usmívala se Hanička a přinesla nám ukázat prázdnou láhev.Mládenci vy jste totiž místo vína, bumbali francouzký końak a nastavila nám etiketu na láhvi.Ježíš marjá já mám hlavu jako střep sténal Valda a na máčel si ručník do studené vody v kbelíku, kterou mu přinesla Hanička ze studny.Před vrátky zatroubilo auto a zaskřípěly brzd.Hanička se naklonila do okna aby se podívala kdo to u ní zastavil ale Valda ji informoval. Miláčku tyto zvuky vyluzuje pouze Matýskovo prdlaavka na to si zvykneš.Ta je slyšet na dálku.Tak jak jste dopadli mládenci zubil se ve dveřích Mates,který odjel se sanitkou hned jak jsme začali včera pařit.Jedu tady pro Jéňu, bude se stěhovat, tak nějak mi to řekl náš šéf.A dal mu na to den volna.

Dej si kafíčko nalila Matesovi Hanička do velikého pucláku bílou kávu a k tomu mu dala na talíř pořádné zouváky chleba a přisunula mu sádelňák se škvarkovým sádlem ale Mates odstrčíl kameńák sádla a nalámal si chleba do kafe.Takhle to měl rád můj děda a nabíral si tu dobrotu polévkovou lžící.Jdeme na to,chlapci utřel si Mates spokojeně ústa,to jsem si pošmák pochvaloval si.Jdeme na to, sundal si Valda namočený ručník s hlavy a ještě jsme si oba hrábli s Valdou na cestu pro rychlokvašky do kaměňáčku abychom si spravili po včerejšku chuť.Tak co jsi si připravil za poklady? Hnali se oba do zámečku, když jsme dorazili na nádvoří. Stěhovali jsme mých pár věcí, co jsem si sbalil do nového bydliště ve špitále. A co všechno ještě bereme Honzo? ptali se mě Valda s Matesem, když jsem se lítostivě díval na nádherné kousky nábytku které jsem si oblíbil po bývalích majitelích a které jsem musel opustit.Jen ber vše co se ti líbí povzbuzovali mě,Až to tady přeberou vojáci tak to stejně rozkradou a začali jsme nakládat vše co se dalo vejít do té Matesovo kraksny a co jsem tam nechtěl nechat.

Naštěstí se tam vešlo vše co jsem chtěl vzít sebou jen nádhernou vyřezávanou postel jsme museli rozebrat.Ještě jsme zapřáhli kobylku do bryčky do níž jsme ještě naložili, co se ještě dalo pobrat,což byl od nás všech dárek pro klášter, který jsme chtěli nechat pro sestřičky v klášteře na rozloučenou, kterým se ta naše kobylka a bryčka tolik líbila.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet