Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Pojď jíst! Máš to na stole!

To už je druhá výzva. První výzva byla chvíli před tím, než vám jídlo připravíme na talíř, pánové. Zavoláme na vás, pojď jíst, a když slyšíme vaši odpověď, jo, už jdu, začneme vám dávat jídlo na talíř. Když vám ho neseme na stůl – nesedíte tam.
Po druhé výzvě tedy následuje výzva třetí, která je stejná, jako výzva druhá.
„Pojď jíst, máš to na stole!“
Protože neslyšíme žádnou vaši odpověď, jdeme vás, pánové, hledat po bytě, po chalupě, v garáži, v dílně, na zahradě, na půdě, ve stodole, pod autem, na stromě, na štaflích, u počítače, u zrcadla v koupelně, na záchodě atd. atd.
V lepším případě vás najdeme a ženeme vás ke stolu.
V horším případě jste se propadli do země, což by nám za jiné situace bylo úplně fuk, ale teď ne! Teď nás to rozčílí, protože teď máte na stole jídlo, se kterým jsme se kuchtily, jídlo, které jsme už připravily na talíř, jídlo, které vypadá nádherně, jídlo, které se nedá ohřát v mikrovlnce, a my chceme, abyste si už konečně k němu sedli, snědli ho, a pak se s plným žaludkem někam svalili a my měly od vás konečně chvíli pokoj.
Jenomže vy prostě nejste. Vypařili jste se.
„Pojď jíst, máš to na stole,“ voláme popáté, pošesté – a nikdo se nám nemůže divit, že se intenzita našich hlasů nepříjemně zvyšuje, protože cítíme narůstající vztek, když vidíme, že jídlo stydne, najednou už nevypadá tak dobře, jako před chvílí, když jsme ho daly na stůl, mizí z nás radost, kterou jsme měly z krásně upraveného talíře, uvažujeme o tom, že vám talíř hodíme na hlavu, až se konečně někde objevíte, a vy, pánové, pořád nejdete a nejdete, a tím, že nejdete a nejdete, devalvujete naši práci, kašlete na naši lásku, s jakou jsme jídlo připravovaly, znovu, a už pokolikáté nám ukazujete, že jsme vám šumafuk…
… a vlastně nám, svým ženám, vracíte, pánové, všechno, co jste zažívali, když jste byli malí, a museli jste na zavolání běžet ke stolu a nesměli jste se opozdit, a nesnášeli jste to, ale nemohli jste se vzbouřit, protože jste byli malí kluci.
A tak to teď, vracíte nám.

Autorka: Irena Fuchsová