Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Tak vítej doma Jeníku ,bafal z fajfky,u vrátnice náš starej vrátný děda Vitásek.No moc krámu si nevezeš,když se ti to vešlo do tý Matesovo drčky nakukoval děda do auta na mou výbavu co jsem si přivezl.

A to jsme si mysleli že ti budou muset půjčit ještě ten starej pohřební landauer co stojí léta v garáži.Nó podíváme se co pak jsi si ze zámečku přivezl za výbavu, otevřela dveře sanitky Maruška zvědavá jako každá ženská, když jsme zastavili u zadního vchodu do nemocnice a zavolala na Herberta. Herberte přestaň se už cpát těma koblihami pojď nám pomoci ty zvíře.Máme tady nového nájemníka.A vedla mě chodbou kolem kuchyně k zadnímu východu do parku.Ták tady máš apartmán a otevřela dveře hned vedle vchodu.kde bývalo léta prázdné skladiště.

A světe div se co mi tam dovedli připravit na uvítanou.Ze staré cimry se najednou stal nádherný byteček s vlastní koupelničkou kuchyňkou a s výhledem do nemocniční zahrady přímo na tu nádhernou fontánku kde jsme se scházeli s Verunkou.Ta nádherná vyřezávaná postel to musí být nádhera co Herberte na tý by se skotačilo co miláčku obdivovala Maruška ložnicový poklad, co jsem si ho přivezl a když jsme tu dřevěnou nádheru sestavili.Benátské zrcadlo a intarzovaná komoda.To je krásné ty jsi si dovedl vybrat věci na památku.A tohle je úplně úžasné, rozplývala se Maruška když mi chlapi přinesli a postavili do kouta ratanový stoleček a dvě křesílka teda na tom by se popíjelo kafíčko zabořila svou sedínku do jednoho křesílka a rozkošnicky se v něm vrtěla.Do otevřených dveří pokojíku nakoukla Verunka a potom se zeptala, smím? Jen dále Verunko zavelela jí Maruška a s jemným úsměvem se podívala na Verunku která vstoupila do mého pokojíčku a přes paži měla bílé povlečení.A podívala se na mě.

Mohu také přispět a povléci ti? Zeptala se mě.Maruška se na nás oba podívala a s úsměvem odcházela a když procházela okolo mě naklonila se ke mně a zašeptala mi do ucha.Vidím jí to na očích.Teď je mi jasné proč včera v prádelně vybírala to nejlepší povlečení mrkla na mě, vyšla z mého pokojíku a zavřela za sebou dveře.Osaměli jsme já jsem objal Verunku, ji vzal do náruče a posadil jsem se s ní do křesílka, ona se ke mně přivinula v mém objetí a přitiskla svůj obličej na mou hruď.Něco mě trápí miláčku, zašeptala potichu.Chtěla bych ti říci, něco z čeho nejspíše asi nebudeš mít radost vydechla.Pohladil jsem ji po vlasech a čekal, až se mi svěří co ji trápí.Víš, včera u nás byl strýček a chtěl by mě vzít sebou do Anglie, abych se seznámila s jeho rodinou.Co ty na to?

Podívala se na mě tázavě a nerozhodně, jako by čekala ode mě svolení k té cestě za poznáním.Jen jeď Verunko a netrap se povzbudil jsem ji aby se netrápila a rozptýlil její obavy z odjezdu.Budu ti psát a budu se těšit až se mi opět navrátíš.Hlavně aby se ti v tvé nádherné postýlce neusídlila jiná, než li se ti vrátím a zamyšleně pohladila, to nádherné lože, které mi povlíkla voňavým bělostným povlečením.Dnes jsem si vzala noční službu s Maruškou, zastavila se Verunka u dveří když ode mě odcházela,a podívala se na mě těmi jejími nádhernými očima,pohledem, který jsem tak miloval,přijdu se rozloučit moje lásko.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet