Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Odpoledne jsem odvážel exit na patologii s myšlenkou na odjezd Verunky a popovídat si s havrany, kteří jak jsem se dozvěděl byli hlavními organizátory přípravy pokojíku na mé přestěhování.

Kodrcal jsem v myšlenkách na Verunku s tím vozíkem přes kamení na cestě tak, nepozorně,že ten nebožtík na kárce sebou házel tak divoce, že mi jednou málem spadl s vozíku, až mě z myšlenek probral smích havranů kteří seděli na zábradlí lávky přes potok patologii a mohli se potrhat smíchy když mě viděli s tím nebožtíkem, tak drkotat, že se obávali že prý ho k nim snad ani nedovezu a že ho s tím drncáním znovu proberu k životu.Co se tak řehtáte vy ďáblíci,počastoval jsem je, když mi sundávali v márnici toho nebožtíka s vozíku a ukládali ho do lednice.Bodejť by jsme se nesmáli, řehtal se Jarda, jindy nás tady péruješ, že s těmi našimi zákazníky nenakládáme šetrněji a dneska jsi ho vezl že by se ti málem rozsypal na tom vozejku.Kdo ví na co si dneska myslel.Hele, hoši, já vím, že jste mě chtěli překvapit a že jste na přípravě toho nádherného apartmánku, pro mě na něm mohli nechat ruce.A přišel jsem vám poděkovat za to nádherný překvapení.Vyslovte své přání a pokud to bude v mé moci okamžitě je vyplním na znamení díků, udělal jsem jim nabídku vděčnosti.No když na nás tak naléháš,chytil se nabídky Jára, tak posledně když jste někde slavili a Mates byl s vámi musel odejít trochu dříve,z té oslavy stavil se tady a obdaroval nás lahvičkou koňáčku,nenašla by se tam někde ještě lahvička? Culil se Jára a já jsem ihned věděl o co jde a kde byla ta oslava.Pokud se přijdete podívat ke mně na kus řeči a na kafčo,pozval jsem je k sobě, přivezl jsem si pár těch lahviček sebou ze zámečku sem a do té oslavy, jsem se domníval že jde jen o značkové vína a nějaká lahvinka se u mě pro staré přátelé vždycky najde.No to víš že přijdeme, loučili se mnou když jsem odcházel s prázdným vozejkem.Večer jsem si chvilku četl v očekávání,na mou lásku Verunku, ale když už dlouho nepřicházela začaly se mi zavírat oči a podlehl jsem únavě a usínal, když jsem v polospánku uslyšel vrznutí dveří,zaslechl jsem šustění spouštěných šatu ucítil její vůni, když ke mně vklouzlo pod přikrývku její voňavé a heboučké tělíčko a přitulilo se ke mně a já ucítil jak se okolo mě ovíjejí její heboučké tlapky v touze a já se poddávám, její vášni a žádostivosti po milostném splynutí a naplnění dotyků lásky.Buď na mě něžný miláčku,miluj mě šeptala mezi něžným sténáním milostných vzdechů.Toužím po něžných dotycích tvých rtů po mém celém tělíčku.Chci se tě nasytit tak abych si tě představovala každý večer, jak mě držíš v náručí a miluješ mě. Chci mít ve vzpomínkách tvoji náruč tvé dotyky a tvé něžné a žhavé rty na svém celém tělíčku.Ráno jsem se probudil sám, se vzpomínkou na naše něžné noční loučení, s usínáním až do chvíle kdy mi usnula v mém náručí unavená a naplněná naší láskou a já jsem usínal s nasloucháním jejímu dechu a na polštáři vedle mě ležela růžová obálka s dopisem.

Jeníčku na tuto naší noc, nezapomenu nikdy ve svém životě,Jsi má veliká láska, loučím se s tebou a těším se opět na tvou lásku na tvou náruč a na naše shledání.Každý den bude pro mě potěšením když mi přinesou od tebe tvoje psaníčko.Díky Marušce která tuto naši noc loučení zorganizovala, jsem s tebou mohla prožít to na co budu vzpomínat po celý život, má veliká a něžná lásko.
Líbá tě tvá milující Verunka.

Po přečtení toho to krásného rozloučení ,jsem ještě chvíli seděl jako opařený a nemohl jsem se vzpamatovat.Podíval jsem se na stolek a na něm ležela kazeta s růžovými obálkami převázanými pentlí a na ní nápis. Máš jich tolik, kolik je dní co budu v Anglii miláčku, líbám tě Verunka.

Rychle jsem se oblékl, abych se s ní stačil ještě rozloučit než odjede a vyběhl jsem ke vchodu do nemocnice v kterém postávala Maruška a dívala se do dálky jako by čekala na něčí příjezd.Maruško prosím tě neviděla jsi tu někde Verunku? Rozhlížel jsem se jestli ji uvidím od někudy přicházet.Viděla,řekla a otočila se ke mně.Před chvílí nasedali s malým Tomáškem k jejímu strýčkovi do auta,ale posílá ti tohle,a dala mi na tvář velikou kamarádskou pusu.A já jsem stál jako před chvilkou Maruška a díval jsem se do dáli.Potom jsem se vrátil do mého pokojíku, sáhnul do růžového balíčku pro obálku a začal psát první,slůvka lásky.Má milovaná a nejdražší Verunko….

Autor: Jiří Vodička; foto: internet