Přírodní barviva 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Barvení bylinkamiZ literatury víme, že ve starověku a středověku se používala přírodní barviva, získávaná z přírodních zdrojů. Avšak, získávání barev z rostlin se začalo opouštět v druhé polovině 19. století, kdy se rozšířily anilínové barvy. A nyní je patrná tendence k návratu ke zdravému životnímu stylu a obnovování starých řemesel, která jaksi vymizela a to i k lítosti moderně smýšlejících lidí.

Tento článek vás zavede do světa prastarého barvířského umění, které známe z pohádek Tisíc a jedna noc, ale i z jiných historických děl. Ani dnes není toto umění zapomenuto. Receptury k získání barev k barvení jsou jistě dosažitelné v literatuře a je třeba je přesně dodržovat. A jsou i různé tajné recepty k získání oslnivých barev, jak je vidíme na závratně drahých orientálních látkách a kobercích. Takže stručně o tomto starém řemesle.

Získávání modré barvy – indigo
V minulosti byly zdrojem modré barvy dvě rostliny – indigovník (Indigofera tinctoria) a boryt barvířský (Isatis tinctoria). Indigovník je polokeř z čeledi rostlin vikvovitých a pochází z Indie. Celá rostlina, ale především listy, obsahuje modré barvivo. Po sklizni se barvivo získává tak, že se ještě čerstvá na drobno nasekaná nať ponoří do nádrží s vodou. Barvivo se postupně vyplavuje a usazuje na dně nádrží. To ještě není modré, ale žlutozelené. Musí se důkladně promíchat, aby zoxidovalo a tím i zmodralo. Tak vzniknou drobná modrá zrnka indiga, která se suší, lisují a posléze používají k barvení.
Boryt barvířský (Isatis tinctoria) pochází z jižní Evropy. A klidně si ho můžete vypěstovat doma bez problémů na své zahrádce. Je to nenáročná dvouletka. K barvení se používají listy z přízemní růžice. Boryt může dorůstat do více než metrové výšky. Kvete drobnými žlutými květy, které tvoří mohutné latovité květenství. Květy jsou svou stavbou podobné např. květům ohnice nebo řepky, s nimiž je boryt řazen do stejné čeledi rostlin brukvovitých. V minulosti byl boryt hojně pěstován v celé střední Evropě a používal se jako náhražka indiga.

Hnědé a červené barvy
Henna (Lawsonia inermis) je další tradiční barvířskou rostlinou. Používá se už po staletí nejen k barvení vln a látek, ale i k barvení vlasů,nehtů i kůže. Je to až 2 m vysoký keř příbuzný třeba u nás rostoucí kypreji vrbici; patří do čeledi rostlin kyprejovitých. Pochází ze severní Afriky. Z henny se získávají různé odstíny žlutooranžové až hnědé barvy.
Mořena barvířská (Rubia tinctorum) byla v minulosti velice rozšířenou barvířskou rostlinou, ze které se získávala tzv. turecká červeň. Zavedení umělého barviva alizarinu její používání zcela vytlačilo. Mořena je vytrvalá rostlina příbuzná u nás rostoucím svízelům. K barvení se používají její oddenky, které se vykopávají na konci vegetačního období. Podle přídavku různých mořidel vzniká výsledný odstín – od oranžovočervené přes červenou až červenohnědou barvu.

Ale nejen rostliny poskytovaly barvivo
Královský purpur byl vzácný. Ve starověku se jako zdroj červeného barviva používat mořský mlž ostranka (Murex sp.). Ostranky se nařezávaly a červené barvivo, které ronily, se sušilo. Výtěžnost byla velice malá, a proto není divu, že toto barvivo bylo vyvažováno zlatem.
Ještě jedno barvivo se získávalo z živočišné říše. Poskytoval ho jeden druh hmyzu, sušené samičky červce nepálového (Coccus cacti). Toto barvivo se nazývá košenilová červeň. Příbuzný druh červce nopálového žije i ve střední Evropě na rostlině zvané chmerek. Také tito červci se mohou sbírat a využívat k barvení.

Žlutá barviva
Ta se v minulosti získávala především z kurkumy, safloru, rmenu barvířského a rýtu.
Kurkuma (Curcuma longa) je vytrvalá rostlina z čeledi zázvorovitých. K barvení se využívá oddenek. Kurkumu známe jako koření. Ale i barvení s ní je snadné, protože není třeba používat žádná mořidla.
Světlice barvířská neboli saflor (Carthamus tinctorius) je další z klasických barvířských rostlin. Je to jednoletá, až 1 m vysoká rostlina, která svým vzhledem poněkud připomíná bodláky. Listy jsou tuhé a na okraji ostnitě zubaté. Květy skládají, tak jako u všech rostlin hvězdnicovitých, květenství zvané úbor, které je na spodní straně chráněno zákrovem ostnitých listenů. K barvení se užívají jednotlivé žlutooranžové květy. Obsahují žluté a červené barvivo. Žluté je rozpustné ve vodě, červené pouze v alkoholu. Pokud tedy chcete barvit světlicí na červeno, musíte květy propírat pod proudem tekoucí vody tak dlouho, dokud všechno žluté barvivo neodplavíte.
Rmen barvířský (Anthemis tinctoria) můžete najít zplanělý na teplých a výslunných stráních a mezích. Pochází ze Středomoří. Od obyčejného rmenu se liší tím, že jeho květenství jsou celá jasně žlutá.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je drobný keřík z čeledi vikvovitých. Na začátku léta vykvétá množstvím drobných jasně žlutých květů, které tvarem připomínají květy hrachu. U nás ji najdete na okrajích světlých lesů. K barvení se používají celé větve v době květu.
Žlutou barvu také získáte z odvarů listů vratiče obecného, rmenu barvířského nebo z afrikánů, běžně dostupných na každé zahrádce.
Fialová barva získaná z borůvek nebo bezinek bude stálejší, přidáte-li do trochu octa. Vynikajícím zdrojem fialové jsou květy ibišku (můžete je zakoupit třeba v čajovnách pod názvem karkade).

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet