Jak a kdy vyrazit na bylinky nejen pro důchodkyně

Patříte mezi ty, co věří v léčivou sílu bylin? Rozhodli jste se, že si založíte svoji vlastní voňavou lékárnu? S chutí do toho! Není to nic, co byste nezvládli! Stačí jen znát pár základních pravidel…

Kam se vydat na lov?

Určitě do čistého prostředí, to znamená, že se vyhneme okolí silnic, blízkosti továren, skládek, či podobně potenciálně chemicky zamořeným územím, protože rostlinky do sebe často velmi snadno vstřebávají škodlivé chemikálie z okolí. Vhodné nejsou ani frekventované parky nebo okolí chemicky ošetřovaných polí. Ideální je taková louka u lesa dál od silnice. Pravda, ne vždy na takovou narazíme, nebo na ní neroste to, co zrovna hledáme, ale čím čistší prostředí, tím lépe.
Pokud si brousíme zuby na nějakou konkrétní bylinku a nevíme kde roste, zalovíme v atlasech či na internetu. Zjistíme si, jak vypadá její přirozené prostředí výskytu, a to nám usnadní její hledaní přímo v přírodě. Nebudeme pak hledat třeba mateřídoušku v bažině, ale zajdeme se podívat na slunné stráně u lesa.

Co sbírat?

Záleží na každém, kterou bylinku chce nebo potřebuje mít doma na dosah ruky. Při sběru je ale třeba dbát na to, abychom si domů přinesli kvalitní úlovek. Vyhneme se rostlinkám, které jsou jakkoli napadené, flekaté, okousané, špinavé, či okupované množstvím všemožného hmyzu.. Není zrovna moc příjemné vybalit doma zavazadlo plné broučků, mravenců, pavoučků, mšic a kdoví čeho ještě. Napadení plísní či jinou potvorou jde celkem bezpečně odhalit pouhým okouknutím, jestliže má rostlina na sobě nějaké fleky nebo podivnou barvu, poohlédneme se po jiné.
Určitě je vhodné mít s sebou kapesní atlas bylin, za prvé pro přesné určení té dané rostlinky, ale také proto, že po cestě můžeme narazit na jinou užitečnou bylinu a s pomocí atlasu ji identifikovat. I když při záměně bylin nám nehrozí tak významná rizika, jako při záměně například hub, sbíráme jenom ty, které s jistotou poznáme.

Kdy vyrazit na lov?

Sběr konkrétní byliny je důležité správně načasovat. Obsah léčivých látek u jednotlivých rostlin během doby vegetace kolísá, proto je dobré vědět, v jakém období mají největší sílu. Pokud bychom takové nejvýživnější období propásli, ve většině případů má stále cenu bylinu nasbírat a usušit, i když obsah důležitých látek bude o něco nižší. V případě sběru květů je načasování ještě důležitější, především u rostlin, které kvetou jen jednou za rok.
Všeobecně se pak vydáváme sbírat za suchého počasí, ani ne po ránu, pokud je na rostlinách rosa, ani ne po dešti. Mokré byliny může velmi snadno napadnout plíseň a tím se znehodnotí.

Do čeho sbírat?

Babky kořenářky v pohádkách jsou většinou vyobrazovány s nůší na zádech, košíkem v ruce nebo si své úlovky strkají do kapsáře pod zástěrou, něco podobného. V tom bychom si z nich měli vzít příklad. Zavazadlo, do kterého je vhodně byliny ukládat během sběru, by mělo být především vzdušné, aby nedošlo k zapaření a tím znehodnocení našeho úlovku. Košíky, plátěné tašky a pytlíky, nebo třeba svlečená mikina, jsou určitě lepší než igelitka. Pokud už se stane, že jsme nuceni rostlinky ukládat právě do té igelitky, protože nic jiného není po ruce, rozhodně bychom ji měli nechat co nejvíc otevřenou, aby v ní mohl cirkulovat vzduch.

Čím sbírat?

Rukama, jak jinak, leda bychom se chtěli rovnou napást. Pokud se chystáme sklízet rostlinky žahavé nebo pichlavé, jako je kopřiva nebo hloh, vybavíme se rukavicemi. Můžeme přibalit i nůžky nebo nůž, ale většina zarytých bylinkářů vám nejspíš řekne, že kovové pomůcky ke sběru nepoužívá. Dříve bylinkáři a báby kořenářky věřili, že styk bylinky s kovem ji znehodnocuje a ubírá jí sílu. Někteří tomu jistě věří dodnes, jiní se tomu možná smějí, každý jak to cítí.

Jak sbírat?

To záleží na tom, která část rostliny je ona léčivá. U některých bylin jsou to květy, u jiných listy, stonek, celá nadzemní část, nebo jen kořen, v některých případech celá rostlina i s kořenem. Květy, například pampelišek, sedmikrásek a podobných, uštipujeme dvěma prsty pod hlavičkou, květy hluchavky, divizny a jim podobné od rostliny oddělíme pouhým vytažením s květního kalichu. Listy sklízíme jak to jde, uštipujeme, drhneme dolů proti směru růstu, trháme u stonku nebo u země, podle stavby rostliny. Kořen nejlépe vydolujeme pomocí nějakého vhodného náčiní. Ale ať sklízíme jakoukoli část rostlinky, měli bychom to dělat s úctou k ní, zbytečně netrhat, co nespotřebujeme a ostatní části rostliny neničit, pokud není potřeba.

Po pár pokusech si jistě každý najde svůj styl. A nejen to. Ač se to možná na první pohled nezdá, velmi rychle se z vašich zelených loveckých výprav může stát opravdová vášeň.

Pro ty, co se nacházejí na začátku svého léčivého voňavého dobrodružství, jen ještě mála rada.. zpočátku je vhodné začít těmi bylinkami, které bezpečně poznáme, které se nedají jen tak s něčím zaměnit a jejichž následné používání neskrývá nějaké výrazné nežádoucí účinky na naše zdraví. Mezi takové patři například pampeliška, jitrocel, kopřiva, mateřídouška, heřmánek, černý bez, hluchavka a jiné běžně známe bylinky.

Zdroj: Internet: Autor: Michaela Vorlová

Důchodkyně, seniorky a penzistky a volný čas