Pro důchodce a seniory

Romanek 7. část

Jdu vstříc neznámé budoucnosti. To, co čtu, co cítím, o čem přemýšlím, zůstává ve světě pouhých představ a já vím, že nic z toho nemá reálný základ. Možná, že mi to pomáhá překonat mé tíživé problémy, které jdou ruku v ruce s mým osaměním.

Romanek pokračování 4.

IV. Ve středu jsem se rozhodla, že strávím víkend na chalupě. Ať jsem se tvářila sebe hrději a lhostejněji, nemohla jsem zabránit vtíravým myšlenkám, které sice neměly žádný smysl a směr, ale neustále se mne pokoušely odvracet mé úsilí o harmonii.

Románek Mám svůj svět

Mám svůj svět. Kdysi jsem si ho stvořila v dětství, a jak jsem rostla a dospívala, rostl se mnou, dospíval a vcházely do něho nové a nové děje, tak odlišné od reality. Můj svět ožívá, když všichni mlčí, když se odemne odvracejí a když mi kladou překážky.

Romanek 3 část

3.Musím se vrátit domů Ano, nevěřím na náhodná setkání! Ten okamžik začal měnit mé pocity. Buď to byl od něho cílený útok na mé city, anebo je prostě takový, že vyvolává v člověku tu nejvíce potlačovanou touhu po osvobození se a citovém prožitku.

Románek, druhé setkání

2 osud začal hrát na šalmaj. Nasedla jsem tedy do auta a jela jsem do míst, které jsem od dětství milovala. Třeba mi procházka po lese pomůže pochopit složitosti mého života, a i mé chyby, které stále dokola dělám.

Románek na pokračování

Milé babičky a dědečkové. V roce 2010 jsme dva autoři, Já a pan MUDr Jiří Vařeka napsali milostný román, před tím jsme psali poezii.

Několik receptů v horkých dnech.

Milé babičky a dědečkové, našla jsem recepty pro zdravé jídlo, samozřejmě jednoduché a a ne příliš drahé.  V tomto čase není dobré jíst těžká jídla, na které jsou někteří lidé zvyklí,, ale odlehčit trávicí trakt. Autorka Irena Novotná. Zeleninové saláty.

Úvahy o myšlenkách

Milé babičky a milí dědečkové. Občas v našich úvahách zacházíme do filosofie, a to není nic zvláštního.

Jsem to ještě já? Závěrečná kapitola

Láska, pokračuji ve svých úvahách, je všechno, co člověk potřebuje ke svému životu. A už víc jsem o tom nechtěl přemýšlet, protože jsem oknem viděl, jak se k mému domu blíží Hrubec. Byl jsem velmi rád, že nezůstanu sám, bylo mi nějak úzko. Neměla mi volat.

Jsem to ještě já? Díl 7.

„Ale maminka.“ Byl jsem rád, že Marie tentokrát jede se mnou a že se trochu dá do pořádku. „Tak to ze sebe vysyp,“ řekl jsem ji v autě.“ „Co myslíš?“ „To trápení, holka. Však já to moc dobře vím, jak tě to trápí.“ „Ale jdi. Já jsem docela šťastná.